Za úvodní více než dva měsíce plného provozu programu COVID III, od začátku června do 7. srpna 2020, z něj firmy reálně čerpaly prostředky v objemu 4,51 miliardy korun. Vyplývá to z údajů, které dnes zveřejnila Česká národní banka. To odpovídá 0,91 procenta jeho celkové „palebné síly“, tedy celkového potenciálně využitelného objemu, jenž činí 495 miliard korun.
Pokud by se tempem prvních dvou měsíců čerpaly prostředky z programu COVID III i v nadcházející době, vyčerpal by se za zhruba devatenáct let. Jedná se samozřejmě o hypotetický příklad, který nicméně ilustruje, že čerpání z programu je stále pomalé a zaostává za očekáváním.
Jedním z důvodů jsou podpůrné programy, které stále běží nebo jejichž efekt ještě nevyprchal, jako je kurzarbeit, ošetřovné nebo moratorium pro splátky úvěrů. Tato podpůrná opatření poskytují domácnostem i podnikové sféře likviditu, takže firmy nemusí tolik čerpat provozní úvěry v rámci COVID III. Situace se může znatelně změnit na podzim a v příštím roce, kde podpůrné programy doběhnou, případně se zmírní jejich dopad.
Klíčovým cílem premiéra Andreje Babiše je to, aby celková úroveň veřejného zadlužení v poměru k hrubému domácímu produktu ČR nepřekročila úroveň z doby, kdy počátkem roku 2014 coby novopečený ministr financí přebíral státní kasu. Tehdy činil veřejný dluh ČR 44,9 procenta HDP, což je údaj za rok 2013. Současný expertní konsensus má za to, že při nynějším rozsahu podpůrných opatření nepřekročí ani v příštích letech úroveň 41 procent HDP. Té by měl dosáhnout v roce 2022, ale pak už opět klesat. Pod úroveň 40 procent by se měl dostat v roce 2024.
Pokud by se Babišovi podařilo udržet dluh na takovýchto úrovních, tj. níže, než kde byl v roce 2013, bude moci slavit politické vítězství. V tom smyslu, že bude moci hlásat, že koronavirovou krizi zvládl lépe, s menším nárůstem zadlužení, než jeho předchůdci, hlavně někdejší ministr financí Miroslav Kalousek, zvládli světovou finanční krizi a její důsledky.
Aby takového cíle dosáhl, nemohou být programy typu COVID III až příliš „rozmáchlé“. Každé podpůrné opatření pochopitelně znamená další zadlužení.
Navíc podstatná část loajálních příznivců hnutí ANO a jeho šéfa Andreje Babiše už vyjadřuje obavy v tom smyslu, že pokud stát bude až příliš „rozdávat“ jiným, například OSVČ, podnikatelům či firmám, na ně samotné se nedostane, resp. budou se muset v nadcházející době smířit s nižším nárůstem starobních důchodů či platů zaměstnanců nepodnikatelské sféry. Vzhledem k tomu, že z těchto socioekonomických skupin se rekrutuje zásadní část voličů hnutí ANO, premiér a ministři v barvách hnutí tento postoj v rostoucí míře reflektují, čehož výsledkem je i jen třicetiprocentní státní portfoliová záruka programu COVID III. Pokud by byla vyšší, i čerpání prostředků v rámci programu COVID III by bylo již nyní znatelnější.
Pochopitelně, vyšší záruku znamená také potenciálně ještě vyšší zadlužení.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
