Ještě před necelými deseti lety se obědové menu všude v republice, i v Praze, vešlo pod stovku. V roce 2013 vyšlo v Praze obědové měnu průměrně na 98 korun (zde). V krajských městech stálo v té době menu vesměs méně než 90 korun, plyne dále z tehdejších dat portálu Lunchtime.cz. A ve městech typu Frýdku-Místku třeba jen 70 korun. Celorepublikově tak menu stálo průměrně ani ne 85 korun.
Loni však již menu celorepublikově vyšlo v průměru na více 125 korun, plyne z údajů portálu menicka.cz. Za uplynulých osm let tak obědová menu zdražila o zhruba 50 procent. Za pozornost stojí, že průměrná cena menu v Praze stoupla za osm let, od roku 2013, „pouze“ o necelých 37 procent, tedy méně, než odpovídá celorepublikovému průměru. V metropoli je totiž mezi restauracemi větší konkurence, ale zejména roste v Praze průměrná mzda pomaleji než celorepublikově.
Mezi třetím čtvrtletím 2021 a třetím čtvrtletím 2013 vzrostla průměrná mzda v Praze o 41 procent, zatímco celorepublikově o 51 procent, plyne z údajů ČSÚ. Většina republiky tedy v uplynulých osmi letech stáhla výdělkový náskok Prahy. To souvisí s dramatickým zvyšováním minimální mzdy, které přilepšuje znatelněji nízkopříjmovým vrstvám, zastoupeným spíše v oblastech mimo bohatá města Prahu či Brno.
Naopak například ve finančnictví nebo peněžnictví výdělky, ač průměrně poměrně vysoké, v uplynulých letech zase tolik nerostly. Výrazněji si přilepšovali třeba manuální pracovníci v průmyslu, sociální pracovníci, pedagogové nebo zdravotníci. Tedy profese, které jsou rovnoměrněji než finančníci, soustředění zejména v Praze, rozloženy celorepublikově. I proto republika jako celek náskok Prahy stahovala.
V Praze loni menu vyšlo na více než 134 korun, na Karlovarsku, z daného hlediska v nejlevnějším kraji, vyšlo ani na 110 korun.
Výrazné zdražování poledního menu bude v době rapidní inflace a očekávaného poklesu reálných příjmů, který Česko letos čeká poprvé právě od roku 2013, řadě lidí důvodem, aby dali přednost přípravě pokrmu k obědu už doma. Naučila je to pandemie. Ten trend je patrný také v jiných evropských zemích. Ve své loňské studii jej analyzuje dokonce i Evropská centrální banka.
Lidé se během pandemie (znovu)naučili obstarávat si řadu věcí svépomocí či v rámci domácnosti, ať už jde o přípravu jídla k obědu nebo třeba o ostříhání. Není to tedy jenom o popandemickém zdražování, ale také o celkové změně spotřebních návyků, kterou pandemie způsobila. Zdražování jídla ovšem tuto změnu návyků podporuje a umocňuje.
Jídla v restauracích zdražují a zdražovat budou i nadále kvůli rostoucím cenám energií, kvůli nedostatku vhodné pracovní síly, kvůli zdražování základních surovin pro přípravu pokrmů, ale i třeba z důvodu růstu cen nemovitostí a zvyšování nájemného. Při ceně menu v průměru kolem 140 korun už restaurace zjistí, že dále cenu příliš navyšovat nemohou, neboť by jim to vzalo až příliš zákazníků. Letošní rok tak pro řadu z nich bude složitý. Svým způsobem i tento rok budou splácet účty za pandemii, přičemž zhruba patnáct procent gastro provozoven může zkrachovat či jinak ukončit činnost.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
