Letos se poprvé za 15 let nositelem Nobelovy ceny za ekonomii nestal Američan. Cenu Švédské národní banky minulý týden obdržel francouzský profesor ekonomie z Toulouse, Jean Tirole. Oceněn byl za výzkum v oblasti regulace „velkého byznysu“ – monopolů v ředě odvětví, od bank až po telekomunikace. Královská švédská akademie věd minulý týden ocenila Jeana Tirola jako teprve třetího Francouze v historii, který Nobelovu cenu za ekonomii získal. Jedenašedesátiletý ekonom, působící na Ekonomické škole v Toulouse, zaměřil svoje zkoumání na metody státní regulace různých odvětví, od telekomunikací až po bankovnictví. Podle komise která Nobelovu cenu uděluje patří Tirole k nejvlivnějším ekonomům naší doby.
Poslechněte si, co Lukáš Kovanda říká o Jeanu Tirolovi.
O Jeanu Tirolovi hovořil ve Studiu Zet Lukáš Kovanda, hlavní ekonom finanční skupiny Roklen a pedagog na Vysoké školé ekonomické v Praze.
Pane Kovando, mohl byste nejprve Jeana Tirola blíže představit?
Tirole absolvoval v polovině 70. let pařížskou polytechniku, ale pak působil převážnou část svého mládí ve Spojených státech. Zejména spojil své úsilí s Massachusettským technologickým institutem v Bostonu, což je špičková vzdělávací instituce i v oblasti ekonomie. Zde byl jeho školitelem mimo jiné Eric Maskin, také pozdější nositel Nobelovy ceny. Jean Tirole nyní působí v Toulouse, kde je ředitelem Institutu pro průmyslovou ekonomii.
Čím se Tirole ve své vědecké práci nejčastěji zabývá a za co přesně Nobelovu cenu obdržel?
Obdržel cenu za teorie k regulaci monopolů, oligopolů, k regulaci tzv. tržní síly. Což znamená, že se zabýval tím, jaký dopad na ekonomiku má „velký byznys“ a do jaké míry je nad ním třeba bdít. Jedna věc je ideál ekonomů, což je dokonalá konkurence, kdy existuje velký počet malých firem a dodavatelů, z nichž ani jeden není schopen ovlivnit cenu, protože jsou příliš malí a mají příliš malý podíl na trhu. V realitě ale mnohem častěji nastává situace, kdy v určité branži existuje několik velkých firem – tedy oligopolní struktura – a firmy díky tomu, že mají významný podíl na trhu – byť není stoprocentní jako v případě monopolu – mohou určitým způsobem ovlivňovat cenu. Tak se vzdalujeme ideálu dokonalé konkurence. A na to se Jean Tirole převážně ve svém výzkumu zaměřuje.
Souvisí podle vás udělení Nobelovy ceny člověku, který se zabývá regulací a zásahy státu do ekonomiky, s hospodářskou krizí?
Myslím si, že do určité míry ano. Jean Tirole se zabývá teorií průmyslové organizace a to je ekonomický obor, který se prvotně začal rozvíjet ve 30. letech, v době, kdy vrcholila Velká hospodářská krize. Tehdy byli lidé velmi rozhořčeni právě z „velkého byznysu,“ z velkých korporací i bank, a hledaly se způsoby, jak je trochu zkrotit.
To byl první nástup těchto teorií a nyní Tirole rozvíjí určitou modernější podobu těch samých teorií. Myslím si, že atmosféra doby nahrává tomu, že je po těchto teoriích velká poptávka, protože znova řešíme ty samé otázky: jak zkrotit velký byznys. Takže v tomto ohledu je jeho dílo velmi dobře načasované.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
