V tuzemské hospodářské politice děláme chyby. Odnášejí to zaměstnanci nízkými výplatami a penzisté nízkými důchody. Podstatou chyb je nedostatek odvahy, opatrnictví a současně rezignace na dlouhodobé uvažování.
Nejsou to chyby z neznalosti.
Příklad první. Od příštího roku dojde ke zvýšení důchodů a přidání tisícikoruny penzistům nad 85 let. Český důchodový systém je přitom už nyní v mezinárodním srovnání poměrně spravedlivý a rovnostářský stejně jako celý systém sociální. Čeští penzisté jsou v kontextu zemí EU nejméně ohroženi relativní chudobou. Tak proč tedy systém dále nivelizovat?
Dodatečné kroky vedoucí k dalšímu „narovnávání“ důchodů už budou spíše kontraproduktivní, neboť demotivují úspěšnější, pracovitější a pilnější. Nikdo neříká, že si český důchodce žije jako jeho příslovečný německý protějšek. Na druhé straně v poměru ke zbytku společnosti a v poměru k tomu, nač ekonomika reálně má, se mají čeští důchodci adekvátně. Chceme-li vyšší důchody, musíme mít nejprve vyšší mzdy.
Tím se dostáváme k druhému příkladu. Proč jsou v Česku nízké mzdy? Neumíme zajistit výrobu s vyšší přidanou hodnotou a produktivitou. To není tím, že by Češi byli líní a neproduktivní.
Nejsou. Jen máme málo center výzkumu a vývoje a ještě méně sídel mezinárodně významných firem. Neumíme vytvořit podmínky našim vlastním malým a středním podnikům a podnikatelům. Kdykoli „zahřmí“, hned oslabujeme korunu či jinak podvazujeme dlouhodobý rozvoj. Zůstáváme montovnou. S několika „hvězdnými“ firmami, které jako příklad toho, že montovnou nejsme, scestně uvádějí ti, jimž dnešní tristní stav asi nevadí.
Také se neumíme poučit z národohospodářské historie ekonomicky nejúspěšnějších zemí světa. Švýcarsko je dnes globálně nejkonkurenceschopnější ekonomikou.
Přitom po druhé světové válce se jako první země potýkalo s nedostatkem pracovní síly. Švýcaři zapracovali na produktivitě, přešli k výrobě s vyšší přidanou hodnotou. Naše průmyslová lobby místo toho tlačí na dovoz levné pracovní síly z Ukrajiny. Takže budeme stále montovnou, jen u nás budou montovat Češi a cizinci.
A pořád levně. Přesně tady začíná problém nízkých mezd a nízkých důchodů.
Třetí nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa je Singapur. Do značné míry i díky dlouholeté politice silné měny. Singapurské firmy přiměla k tomu, aby zvyšovaly svoji produktivitu, takže se země mohla hrdě počítat mezi „asijské tygry“. My jsme místo toho provozovali politiku slabé měny.
Příklad třetí? Důchodová reforma. O ní už byly popsány stohy papíru. Nemá cenu se tedy rozepisovat o tom, že dobře provedená a komunikovaná reforma by penze v důsledku zvyšovala, aniž by důchodový a fiskální systém přestával být udržitelný.
Tvůrcům české hospodářské politiky, fiskální i měnové, chybí odvaha. Zato invence ke kosmetickým úpravám a krátkodobým „řešením“ mají více než dost.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
