Zemřel Robert Vesco, nebo ne? Možný skon amerického uprchlíka je obdobně rozporuplný jako celý jeho život. Z toho, co se o něm opravdu ví, plyne, že to nebyl život nudný.
Dříve či později Veskův životopis patrně poslouží jako námět na filmový scénář. V možném filmu se pak zaskví úctyhodné panoptikum – kolumbijští drogoví bossové i bratři amerických prezidentů. Ti všichni mu vstoupili tak či onak do cesty, když si vydělával na živobytí. Většinou to zavánělo kriminálem: vyplenil švýcarský smíšený fond, pokusil se zařídit dodávku vojenských letounů Libyi či tvrdil, že objevil lék na AIDS.
Kdo to zemřel
Pohřební záznamy havanského hřbitova Colon zjevují, že muž s týmž datem narození jako Vesco – 4. prosince 1935 – , zemřel 23. listopadu 2007 na rakovinu plic. O den později byl pochován během soukromého obřadu. Spisovatel Arthur Herzog, který s Veskem vedl rozhovor kvůli jeho biografii, jej nazval „mistrem kamuflážníkem“, švindlířem s neopakovatelným nadáním věčně prchat a umně se skrývat před spravedlností. „Nevím, nevím, ale zcela jistě nelze tvrdit, že je mrtev,“ říká nyní Herzog. Nedávno prý kontaktoval svůj havanský zdroj, jenž mu potvrdil, že v posledních týdnech s Veskem mluvil. „Vesco byl tak prohnaný, že mě přesvědčí jen test DNA z jeho pochovaného těla,“ pravil pak spisovatel. Poté co roku 1972 prchl z USA, vydal se Vesco na čtvrt století dlouhou odyseu Karibikem a Střední Amerikou. Za mříže ho poslaly až kubánské soudy v roce 1996. Usvědčily jej z překupnictví drog, o nichž tvrdil, že jsou lékem na rakovinu a AIDS. V obchodech s lidskou nadějí mu byl komplicem Donald Nixon, bratr někdejšího amerického prezidenta. Skončil sice s Veskem ve vazbě, na rozdíl od něho byl ale osvobozen. Vesco si odseděl většinu z třináctiletého trestu, není však jasné, kdy byl propuštěn. USA po něm stále pátrají kvůli vydrancování švýcarského smíšeného fondu: zmizelo 224 milionů dolarů.
Nixonův sponzor
Vescovým oblíbeným kouskem bylo vtírání se do přízně mocných – zejména proto, aby se známostmi na nejvyšších místech mohl ohánět při rozličných obviněních. Korunu těmto snahám nasadil v roce 1972, kdy podle vyšetřovatelů přispěl na kampaň Richarda Nixona částkou 200 tisíc dolarů – zejména proto, aby jej přestala popotahovat Americká komise pro cenné papíry. Dva členové Nixonova kabinetu v té souvislosti stanuli před soudem, ale byli zproštěni obžaloby. Vesco se zřekl amerického občanství a uveleben na palubě – své luxusní jachty nebo privátního Boeingu 707 i se saunou – brázdil karibským éterem i vodami. Zakotvil v Kostarice, jenže jen co se nový prezident chopil v roce 1978 moci, musel opět napodobit Homérova reka. Tentokrát si vybral Bahamy – také odsud se v roce 1981 poroučel. I s 1,3 milionu dolarů na palubě a těsně předtím, než místní orgány vydaly příkaz k deportaci do USA. Opět si totiž začal cosi nekalého s bratrem amerického prezidenta. Nyní to byl Billy Carter, ten od Jimmyho, jehož se měl Vesco pokusit uplatit, aby zajistil americké povolení Libyi k nákupu vojenských letadel C- 130.
Zklamal Castra
Roku 1982 se Vesco znenadání objevil na karibském ostrůvku Antigua. Jeho plán byl velkolepý: koupit polovinu Barbudy, sesterského ostrůvku Antiguy, a založit svrchované území zvané Suverénní Řád Nového Aragonu. Fantasmagorických vidin jej nezbavil doktor Chocholoušek, ale nikaragujští sandinisté. Americké orgány jej podezřívaly, že s vůdci středoamerické země úzce spolupracoval na přepravě kokainu do USA. Koncem roku 1982 se Vesco usadil na Kubě, kde se mu příbytkem stala vlastní jachta kotvící u ostrůvku Cayo Largo. Tu obydlil s ženou i dětmi. Rodina se však rozpadla, když Vesco začal žít s jistou Kubánkou. Měl rád nejen kubánské ženy, leč jistě i režim, který byl a je s tím americkým v takových rozepřích, že dokonce odmítá vydávat živly Veskova typu. Kormidelník Fidel Castro v roce 1985 prohlásil, že země povolila Veskovi léčebný pobyt. Přitom se tradičně pustil do Američanů, osočil je, že uprchlíky perzekvují. „Je v pořádku trýznit muže takového kalibru?“ tázal se tehdy plamenně. Z bezbřehé podpory Veska začal kubánský režim vycouvávat počátkem devadesátých let. Úřady se od „trýzněného uprchlíka“ distancovaly poté, co jej Američané obvinili ze spolupráce s Carlosem Ledherem – hlavou medellínského drogového kartelu. Vesco měl v jeho žoldu lobbovat, aby kubánské úřady povolily přelet letadel – i s nákladem bílého prášku. To byla i na Fidela Castra už příliš silná káva.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
