Dynamika šíření nákazy onemocněním covid-19 rozhodně není příznivá a v příštích dnech se bude dále zhoršovat. Na pořadu dne tak jistě nepřetržitě bude otázka totálního ekonomického lockdownu, tj. zavření průmyslu a velkých firem.
Mnozí ze stoupenců tvrdé ekonomické uzavírky, včetně některých ekonomů, ještě před téměř rokem tleskali „měkké“ švédské cestě. „Švédové se rozhodli nezabít svoje hospodářství a ukázali, že to jde,“ napsal loni v květnu do médií jeden z nich. Dnes žádá zavření průmyslu, totální ekonomický lockdown. To, že během necelého roku otočil o 180 stupňů, naznačuje, že debata o totálním lockdownu je maximálně zpolitizovaná. Implicitně z jeho výroku plyne, že loni si Švédové své hospodářství nezabili, ale třeba my, Češi, ano. Zatímco totiž loni na jaře bylo „in“ kritizovat vládu za přílišné utažení opatření, tzv. preventivní lockdown, teď je zase „in“ ji cupovat za „měkkost“, zejména pak za ponechání průmyslu a velkých firem v chodu.
Před rokem stáli všichni
Přitom preventivní lockdown, jenž Česku v první fázi covidové krize loni na jaře zajistil mezinárodní úspěch, má silnou oporu v mezinárodní odborné literatuře. Ovšem stran totálního ekonomického lockdownu, tj. uzavírky průmyslu, taková odborná shoda neexistuje. Přitom pokud jej dopustíme, teprve bude opravdu hrozit, že si „zabijeme svoje hospodářství“, na rozdíl od loňska. Aniž bychom ovšem nutně zabili vir samotný.
Loni na jaře také došlo k odstávce například všech tuzemských automobilek. Jednalo se však tehdy o spontánní lockdown, který reflektoval lockdown německý, a potažmo drsný lockdown čínský. V Číně loni v únoru a březnu zavedli opravdu těžký lockdown, který narušil dodavatelko-odběratelské řetězce i ve vztahu k Německu. Německý průmysl pak raději dobrovolně uzavřel své fabriky, protože by kvůli čínskému výpadku stejně nemohl hladce vyrábět. Na německou průmyslovou uzavírku pak reagoval svojí dobrovolnou odstávkou i třeba právě český autoprůmysl.
Nynější tuzemští zastánci zavření průmyslu tak tedy volají po tom, abychom se vydali čínskou cestou. Loňskou čínskou cestou. Nemylme se, těžký lockdown za jistých podmínek fungovat může. Například v autoritářském režimu typu toho čínského, který staví celek a disciplínu nad jednotlivce a jeho svobodu. Jenže to není případ zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), včetně České republiky, tedy zemí demokratických.
Těžký lockdown fungovat může za jistých podmínek možná i v leckteré demokracii, ale to nesmí být její obyvatelstvo frustrované, unavené a vyčerpané z neustálých omezení. To je případ České republiky roku 2021.
Zemím OECD ale odborníci doporučují v otázce lockdownu mnohdy mírnější postup. I právě z toho důvodu, že země OECD jsou demokraciemi, nikoli autokraciemi (ano, v případě Turecka o tom lze pochybovat, ale i tak jde o výjimku potvrzující pravidlo). Demokraciemi, jejichž obyvatelstvo také není tak disciplinované a státem drezurované jako to čínské. Tým izraelských vědců loni v listopadu publikoval (zde) na základě dosavadních dat a zkušeností ze zemí OECD, nikoli tedy Číny, své doporučení, jakou podobu lockdownu ideálně volit. Hned v samotném názvu článku, který vyšel ve vědeckém žurnálu EMBO Molecular Medicine, uvádějí, že důležitější než přísnost lockdownu je rychlost jeho zavedení. Právě v rychlosti zavedení slavilo loni v březnu Česko – i další země střední a východní Evropy – úspěch se svým zmíněným preventivním lockdownem, jakkoli byl u nás některými ztrhán. Zmínění izraelští vědci svůj článek uzavírají doporučením upřednostňovat přiměřený, maximálně středně těžký lockdown před tím těžkým. A to proto, že měkčí lockdown bude veřejnost, zejména ta již unavená a vyčerpaná, ochotna tolerovat delší dobu.
Ode dneška kvůli přísnějším opatřením se denní covidová ztráta české ekonomiky pohybuje kolem dvou miliard korun. Při těžkém ekonomickém lockdownu ale půjde o minimálně čtyři miliardy korun, tedy dvojnásobek. V jiných zemích navíc takto přísný lockdown nebude, což by znamenalo, že by získaly konkurenční výhodu nebo by české subdodavatele nahradily dodavateli z jiných zemí. A takto zpřetrhané vazby by se už nemuselo nikdy podařit obnovit. Loni na jaře byla v poměrně zásadním lockdownu celá Evropa, toto tehdy nehrozilo.
Testovat, testovat, testovat
Navíc tuzemské firmy většinově dodržují stávající opatření a také v nich bude probíhat rozsáhlé testování, které, doufejme, výrazně zlepší možnosti boje s pandemií. Podle vládního plánu mají být testovány zhruba dva miliony lidí z podnikového sektoru, a jestliže nebudou chodit do práce, nepodaří se takto organizovaně otestovat tak podstatnou část populace.
Sečteno, podtrženo – přínos těžkého ekonomického lockdownu zaostane za jeho náklady, včetně prohloubení frustrace, a tedy ještě intenzivnějšího odporu se dalším opatřením přizpůsobit. Nestřelme se do nohy, nepolitizujme už dále celou věc, dejme na mezinárodní odborný výzkum, ne na momentální nálady českého Twitteru.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
