Dluží, kam se podívá. A proto se při pohledu na Kateřinu Neumannovou, prezidentku libereckého mistrovství světa v lyžování, mnohým ulevilo, že Praha odpískala závod o pořádání akce, proti níž je dosud největší sportovní podnik na území země jen besídkou nedělní školy. Přesto, je to škoda – a to při všelikém tom sofistikovaném rozkrádání obecních a státních peněz, podezřelých zakázkách či oblíbené praxi postupného navyšování nákladů, které by se tuzemské olympiádě jistě nevyhnuly.
Platí-li totiž závěry nové studie „Olympijský efekt“ z per ekonomů Andrewa Rosea a Marka Spiegela (vydává americká National Bureau of Economic Research), pak jsou příznivé dopady nejen pořádání, leč i pouhého ucházení se o pořádání olympijských her nesmírné. Tak velké, že by dlouhodobě převážily všechny ty neblahé jevy. Rose a Spiegel dospívají k závěru, že země, která uspořádá letní olympijské hry, může počítat s trvale zvýšenými vývozy, a to přibližně o 36 procent! Podobného nárůstu se ovšem dočkají i kandidátské země, které se o pořádání her ucházejí neúspěšně.
Jak je to možné? Pořádající (nebo uchazečská) země vysílá dle autorů do světa velmi nákladný (nebo potenciálně nákladný), a proto ovšem též velmi uvěřitelný signál, že to s liberalizací obchodu a svojí otevřeností myslí vážně. Samozřejmě, takový signál je více nákladný v případě letních her než zimních, a tak jest i příslušný „olympijský efekt“ významnější pro hry konané v létě. „Hry nefungují jako pouhá reklama na vývozní zboží, ale místo toho jsou spjaty s oboustrannou intenzifikací obchodu mezi hostitelskou (kandidátskou) zemí a zbytkem světa,“ píší Rose se Spiegelem.
Není náhodou, že letní hry byly Římu přiklepnuty roku 1955, kdy Itálie nastoupila cestu k směnitelnosti měny; že tokijská olympiáda roku 1964 doprovázela vstup Japonska do Mezinárodního měnového fondu; že o barcelonských hrách bylo rozhodnuto v roce 1986, kdy Španělsko vstoupilo do Evropského společenství; že hry v Soulu se uskutečnily roku 1988, kdy v Koreji probíhala politická liberalizace. Jen zahajovací ceremoniál loňské pekingské olympiády vyšel dle odhadů na 100 milionů dolarů (přičemž sto miliónů Číňanů musí vyžít s méně než jedním dolarem na den). Lepší investice do podpory čínských vývozů, než je olympiáda, však neexistuje.
Zmíněný efekt není nutně vztažen jen k olympiádě, ale i třeba i mistrovství světa ve fotbale a, kdo ví, možná i v lyžování.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
