V polovině roku 2014 se tehdejší ministr financí Andrej Babiš nechal slyšet, že v roce 2017 bude státní rozpočet vyrovnaný, pokud se tedy podaří provést opatření v oblasti výběru daní. Po včerejšku je patrné, že tento slib nesplnil. Máme kontrolní hlášení, máme elektronickou evidenci tržeb, v posledních letech jsme dosáhli mnohem lepší ekonomické výkonnosti, než mohl současný premiér bez důvěry v roce 2014 předpokládat. Přesto rozpočet za rok 2017 končí v minusu. I když celkem nepatrném.
Celkově je schodek hospodaření státního rozpočtu desetkrát nižší než rozpočtovaný defi cit 60 miliard, a to jistě i díky opatřením zaváděným za účelem zlepšení daňového výběru.
Zhoršení výsledku hospodaření v porovnání s rokem 2016 primárně neodráží zhoršení stavu tuzemských veřejných financí ani pokles celkové makroekonomické výkonnosti. Je mnohem spíše důsledkem výkyvů v čerpání prostředků z fondů EU.
Na druhé straně pokud by se proinvestovaly všechny peníze k tomu rozpočtem určené, byl by schodek o dalších více než 20 miliard korun hlubší. Takže za nižší než rozpočtovaný schodek částečně zaplatíme v budoucnosti.
Prostě proto, že značný objem investic, které jsou základem bohatství budoucna, loni nebyl realizován. Ocitáme se tak v situaci, kdy sice v evropském kontextu vykazujeme jedny z nejzdravějších veřejných financí, avšak měli jsme na mnohem víc. Tomu se říká promarněná příležitost.
Navíc rozdíl mezi rozpočtovaným saldem státních financí a skutečností je bohužel zase znovu propastný. Rozdíl v řádu několika desítek miliard není dost dobře ospravedlnitelný. Zase se proto stejně jako v uplynulých letech nabízí otázka, zda ministerstvo financí systematicky nepodhodnocuje odhad růstu české ekonomiky. A také možnosti hospodaření veřejných financí.
To vše jen proto, aby pak na přelomu roku s mediální pompou vykázalo mnohem lepší výsledek hospodaření. Ostatně i v odhadu růstu pro letošní rok je ministerstvo financí výrazně opatrnější než třeba centrální banka, tedy instituce, které rozhodně nelze vytknout málo konzervativní prognózování.
Pokud ale přimhouříme obě oči, hospodaření za vyrovnané označit lze.
Defi cit šesti miliard je totiž z hlediska celkových výdajů rozpočtu v podstatě červenou nulou. Ale ani to by nemělo být útěchou. Přejícnější ekonomické klima, než jaké u nás a do značné míry i v zahraničí loni panovalo, lze jen těžko vymyslet. Přímo vybízí k přebytkovému hospodaření. Přesto polštář na horší časy stále nevytváříme. Letos už přitom bude o něco hůř. Hlavně kvůli růstu úrokových sazeb, který nutně prodraží obsluhu dluhu. Lze proto očekávat defi -cit v řádu několika desítek miliard korun. Ačkoli – a to je pochopitelně polehčující okolnost – mnohem více než letos také kvůli nutnosti spolufi nancovat investiční projekty částečně hrazené z evropských peněz.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
