„Amébovitá, rychlou jehlou šitá snůška pseudoteorií,“tak nedávno The Economist zhodnotil takzvaný vědecký management, klíčovou náplň kursů MBA (Master of Business Administration) po celém světě, Českou republiku nevyjímaje. Gary Hemel v knize The Future of Management zjevuje, že řada skutečně úspěšných osobností světa byznysu si za jméno žádné MBA strkat nemůže (a ani o to nestojí). Příkladem jsou googlovští blíženci Sergey Brin a Larry Page. Autor blogu o tom všem blíže psal v jiném textu.
Nulová informační hodnota, kritika ze strany předních ekonomických médií, klíč k zaručenému úspěchu to také zrovna není – proč je titul MBA přesto v kursu?
Je vodítkem ve stále pokřivenějším světě korporátních kariérních žebříčků.
Tři ekonomové působící na univerzitách v USA analyzují ve studii, jejíž název lze volně přeložit „Nejméně zdatný přežívá: Jak se nekňubové stávají manažery“, jak ke zmíněnému pokřivení, jež je fatální pro celou ekonomiku, dochází.
Je známo, že nadřízení dobře posoudí jen ty znalosti a dovednosti podřízených, jimiž sami vládnou. Ostatně sami díky nim kdysi nastartovali kariéru. Aby maximalizovali zisk firmy, přijímají ty uchazeče, již jsou tak nějak „jako oni“. Uchazeči to vědí a zvyšují šance na přijetí – snaží se být jako šéfové, investují čas a peníze do téhož vzdělání, do týchž (třeba i objektivně méně produktivních) znalostí. Někdejší uchazeči se během času stávají novými šéfy – najímají podřízené a koloběh pokračuje.
Postupem doby se všichni kariérně zaměření uchazeči přeorientují na získaní úzkého okruhu produktivních dovedností. To ale snižuje HDP celé ekonomiky. Klesá totiž dodatečný výnos získaný investicí do těchto dovedností (klesající výnosy z rozsahu) a ti, kdo mají talent na něco zcela jiného, se přizpůsobují přáním šéfů a neefektivně rozvíjejí, čím je příroda neobdarovala. Stádo průměrných nekňubů zastává čím dál tím důležitější posty, produktivita míří dolů (a ještě rychleji v tom případě, že šéfové upřednostňují relativně méně produktivní znalosti).
Mít stejné dovednosti jako šéf – to statisticky významně zvyšuje pravděpodobnost povýšení, jak ukazuje už David Granick v knize z roku 1972. Čím vyšší korporátní patra, tím více totožných. MBA kultura příhodně tmelí nekňuby (ostatně, největším bonusem, jehož se absolventům kursů MBA, dostane, a za nějž se mnohým vyplatí utratit za manažerské pseudoteorie statisíce až miliony, je ve skutečnosti rozsáhlá sít kontaktů a známostí na podobně založené spolužáky, ba i absolventy – skrze „alumni dýchánky“).
Už americká studie, uveřejněná v knize Liberal Education and the Corporation z roku 1989 odhalila, že je-li výkonný šéf (CEO) ověnčen titulem MBA, bude i šéf provozní (COO) 2,06krát spíše nositelem téhož titulu. Zato kvalitní inženýr bez MBA do vyšších pater zpravidla nepostoupí.
I proto MBA, a snaha být jako šéf, být „yes man“ (studie), snižuje HDP.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
