Pop-ekonomie
Žena musí být dvakrát tak dobrá jako muž, aby po kariérním žebříku vyšplhala o polovinu níže. Zhruba v tomto smyslu ráda promlouvala americká spisovatelka Fannie Hursto vá. Je tomu tak? A proč?
Ekonomové mají obecně za to, že na pracovním trhu existují dva typy diskriminace.
První je diskriminace podle chuti; zaměstnavatel se v takovém případě zdráhá přijmout Roma, gaye nebo ženu prostě jen proto, že mu není po chuti se se zástupci těchto skupin setkávat na denní bázi. Druhým typem je statistická diskriminace; tehdy zaměstnavatel například odmítne přijmout padesátníka jen proto, že statistiky říkají, že lidé přes padesát jsou zpravidla méně výkonní – i když tomu v případě konkrétního padesátníka, jenž zrovna sedí u pohovoru, vůbec tak být nemusí. Oba tyto typy diskriminace lze racionalizovat. V prvém případě zaměstnavatel OE racionálně OE hodnotí výše svůj dodatečný nepeněžní užitek (jejž získá, když se nebude setkávat se zástupcem menšiny, jež mu není po chuti) než případný dodatečný zisk, který by mohl z takové spolupráce plynout. V druhém případě vstupuje do hry heuristika OE člověk si pomocí mentálních zkratek snaží usnadnit rozhodování ve značně nejistém a spletitém světě. I za cenu omylu.
Do jisté míry racionální je i to, že zaměstnavatel dá ženě na téže pozici méně než muži proto, že očekává její výpadek kvůli mateřství. Jenže výzkumy prokazují, že i lesbičky, u nichž je takový výpadek v průměru významně méně pravděpodobný, jsou v porovnání s muži nedopláceny. Tím je pečetěn i zmíněný poznatek Hurstové. Jak to?
Tým badatelů kolem ekonomky Juliane Parysové v loňské studii doložil, že existuje ještě jiný typ diskriminace, už ryze iracionální. Nastává tehdy, když člověk v mysli škatulkuje ostatní podle svých předchozích zkušeností (což je vlastně statistická diskriminace), avšak ono zaškatulkování už zůstává navěky, a to i tehdy, prokáže-li se zřetelně, že je liché. Zaměstnavatel, jenž se zdráhá přijmout ženu, neboť bere v potaz její mateřství, ji pak nepřijme ani poté, co ona vyšle zřetelný signál, že matkou být nehodlá (když třeba doloží, že je neplodná lesbička, jíž se dětí protiví).
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
