Nechme na naše důchody vydělávat Indonésany nebo Izraelce

Změny v penzijním systému má letos připravit nová důchodová komise. Jak se bude měnit penzijní systém? Na to se ptala Zita Senková ekonoma Lukáše Kovandy v pořadu Jak to vidí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním hostem je ekonom Lukáš Kovanda. Já Vás vítám. Dobrý den.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Krásné ráno všem posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaký model penzijního systému by byl ideální? Jak se vypořádat se sociálními nerovnostmi ve společnosti? Jak by na tom bylo Česko bez ekonomických migrantů? A jak se nám žije v konjunktuře? Aktuální otázky a pohled dnešního hosta. Taková je dnešní nabídka. Dobrý poslech. Změny v penzijním systému má letos připravit nová důchodová komise. Jak se bude, pane Kovando, měnit penzijní systém. Ta soustava skončila v plusu druhý rok po sobě, loni se na penze vybralo zhruba o 22 miliard korun více než se na ně vyplatilo?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Tak to je pravda, když se podíváme ovšem na delší časový úsek, třeba na poslední desetiletí, tak ten takzvaný důchodový účet je stále ve velkém schodku, který se počítá na desítky miliard korun, to znamená, že potřebujeme důchodovou reformu, není tu nic nového, ta situace bude kritická kvůli stárnutí populace, zejména po roce 2030 a to, co zatím nabízí ta nová důchodová komise, to není příliš důchodová reforma, to je spíš takzvaná parametrická úprava toho stávajícího systému, kdy si komise jako za prioritu volí to, aby narovnala, napravila nerovnost mezi důchody žen a mužů, což určitě je věc vhodná k diskusi, ale my bychom se měli více starat o to, jak do toho systému přivést více peněz, to znamená, když to připodobním ke koláči, neměli bychom se starat o to, kdo, zda muž nebo žena má jakou část toho koláče, zda tvarohovou nebo makovou, ale měli bychom se starat o to, aby ten koláč jako takový byl větší a o to se zatím ta komise příliš nezasazuje, alespoň podle těch prvotních proklamací, a to je trochu varovné pro mě, protože to může být už pátá komise, která bude ve svém snažení neúspěšná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak tedy zvětšit ten koláč, pane Kovando?

Lukáš KOVANDA, ekonom
To je samozřejmě otázka za milion a těch návrhů samozřejmě je několik. Těch komisí ostatně tady bylo, jak už jsem řekl, před touto, hned kvarteto, takže je třeba vyjít už z těch návrhů. Já si myslím, že dokonce ani žádnou další komisi nepotřebujeme, že už ty návrhy jsou na stole. Spíše potřebujeme politickou shodu napříč stranami, protože důchodová reforma není věc na jedno volební období a nesmí už dojít k tomu, nebo nemělo by dojít k tomu, k čemu došlo, že jedna vláda něco schválí, jako to bylo s tou Nečasovou důchodovou reformou. A další vláda to pak zruší, protože to zasévá nejistotu mezi obyvatele a ti pochopitelně pak nenacházejí důvěry k té reformě, což byl klíčový kámen úrazu té Nečasovy reformy. To, co se udělalo dobře za vlády Petra Nečase, bylo to prodloužení, nebo to postupné prodlužování věku odchodu do důchodu, ale s tím také vláda vlastně předchozí Sobotkova skoncovala, přitom to byla takzvaná malá důchodová reforma, která z velké části tu situaci řešila. Nyní tedy je třeba nalézt nějaké úplně nové řešení a zatím ho nevidím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Otázka za milion, jak jste řekl, jak se díváte i třeba na tu debatu, která probíhá nejenom muži, ženy, ale třeba zásluhovost versus solidarita.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Já si myslím, že ten důchodový systém v České republice samozřejmě je nastaven relativně solidárně, alespoň co se týče právě toho poměru muži, ženy, byť samozřejmě to není jediná věc, která si zasluhuje nějaký komentář, ale když se podíváme na údaje OECD, tak ženy dostávají v důchodu zhruba dvanáctinásobek svého výdělku ročního čistého během tedy pracovní fáze života. Muži pouze jedenáctinásobek, to znamená, z tohoto hlediska jsou ženy na tom lépe, ovšem to je samozřejmě dáno tím, že se dožívají v průměru vyššího věku. Nikdo, nikdo neříká, že ženy nemají ten důchod nižší než muži, ale to je dáno tím, že mají odlišné výdělky, to znamená, my bychom měli, pokud existuje nespravedlnost, narovnávat ty samotné výdělky, ne až ty důchody, a to z toho důvodu, že část žen se vůbec vlastně důchodového věku nedožívá. Takže my, když budeme ten systém narovnávat až v důchodu, tak stejně se dopustíme nespravedlnosti na té části žen, která vůbec se toho důchodu nedožije. My musíme narovnávat, pokud tedy ta nespravedlnost existuje už ty výdělky v té samotné aktivní fázi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Premiér Babiš přišel minulý týden s návrhem přidat důchodcům od příštího ledna v průměru o 900 korun. Podle ministryně práce a sociálních věcí paní Maláčové by se měl znovu zvýšit podíl pevné části penze. Ta nově odpovídá 10 % průměrné mzdy místo dřívějších 9 %. Zatím ale nejsou ještě k dispozici, nebo není nastaven parametr pro výpočet pravidelné valorizace důchodů. Co to bude znamenat?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Znamená to to, že ať tak či onak bude další zátěž na důchodový systém, ať to tedy bude ten návrh, který prosazuje spíš hnutí ANO, nebo ten návrh sociální demokracie. Obě ty strany vlastně si uvědomují, že penzisté jsou stále atraktivnější voličskou skupinou, oni jsou nejen loajální, ale je jich také čím dál tím více, proto si obě tyto strany hodlají a budou i v budoucnosti si právě důchodce předcházet. Ovšem na co naráží oba ty návrhy, je to, že pokud opravdu nedojde k té důchodové reformě, tak prostě v tom systému nebude dostatek peněz na to, abychom tyto rozmáchlé plány realizovali. Pokud tedy se nebudeme chtít zadlužit, což samozřejmě řešení je, nebo pokud nebudeme chtít zvýšit daně, anebo, a to je třeba věc, pokud nebudeme ochotni přijmout velké množství mladých přistěhovalců ze zahraničních zemí, které by na tu naši stárnoucí českou populaci pracovali. Jiné řešení prostě neexistuje, nejsme nějaký bohatý ropný emirát, který by měl třeba zásoby ropy, už nemůžeme ani privatizovat nějaký státní majetek velký, takže jiné řešení neexistuje. A důchodová reforma správná má spočívat prostě v tom, aby vedla lidi k tomu, aby si více spořili a tím pádem, aby bylo v systému více peněz v tom důchodovém systému. Ale ta důchodová reforma, jak už jsme řekli, se bohužel zatím pořád odkládá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak motivovat více lidi k tomu, aby dlouhodobě dobrovolně si vytvářeli ty rezervy na stáří?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Já se domnívám, že by měla, že by měly vzniknout jakési dva paralelní důchodové systémy, spíše dvě paralelní důchodové možnosti. Za prvé, si tedy člověk může spořit v rámci nějakého kapitálového spoření, to znamená, zavést ten kapitálový prvek, to znamená, investice například přes akcie, přes dluhopisy, přes fondy, tak jak je to obvyklé v řadě západních zemí. A to by mohlo být nějakým způsobem státem motivováno. To je jedna možnost. Pak by se tedy více spořilo. Je dlouhodobě prokázáno, že třeba akcie zhodnocují historicky, jsou tam výkyvy, ale historicky zhodnocují. A my bychom se také prostřednictvím kapitálového trhu vlastně napojili důchodově na mladé populace, ať už je to třeba populace v Indonésii, v Izraeli, v těchto zemích v asijských často, které jdou demograficky mnohem mladší než my a vlastně tito lidé v těchto zemích by vydělávali na české důchody skrze ten kapitálový systém, třeba tak, že ten fond, kam bychom si skrze penzijní, na nějaký fond vložili prostředky, tak by pak zhodnocoval ty prostředky třeba v indonéských akciích nebo v izraelských akciích. A následně tedy zhodnocení by už se projevovalo v těch českých důchodech, takže čeští důchodci by žili vlastně z těch mladších populací v těchto zemích, ale samozřejmě…

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Různé možnosti existují.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Toto by nebyla jediná, jediný pilíř toho důchodového systému. A druhá část, jak jsem hovořil, je to, aby si lidé tedy nespořili tímto způsobem kapitálově, aby tedy neodváděli nějaké částky do toho důchodového systému státem motivovaného, ale prostě museli by se pak spolehnout sami na sebe ve stáří, přičemž stát by garantoval pouze nějaké základní, základní minimum na té bázi, jak je to dnes na té průběžné bázi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem, ministerstvo financí ve své lednové prognóze poupravilo odhad ekonomického růstu. Původně se očekávalo 2,9 %, ale ten růst bude o něco pomalejší 2,5 %. Je právě nyní dobré šetřit, teď nemyslím jenom domácnosti, ale i stát, protože slyšíme o plánech nebo návrzích, jak premiéra, tak i ministryně financí, paní Schillerové, třeba seškrtat počet úředníků a podobně.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Stát se v tomto chová přesně naopak, než by měl, to znamená, že my jsme v těch nejlepších časech, které minuly, utrácely, a v těch horších časech jakmile se blíží, já nemyslím, že se blíží krize, ale řekněme nějaký ekonomický útlum, tak v těch začínáme šetřit, ale stát by se měl chovat přesně naopak, to znamená, on by měl šetřit v těch nejlepších časech, kdy se nemusí starat o to, jestli jsou nějací lidé bez práce, protože skoro každý práci má, kdy teda nemusí nějakým způsobem realizovat třeba státní projekty, kde by ty lidi zaměstnal, ale jakmile začíná ekonomika zpomalovat, tak by stát měl zbystřit a měl by si říct, aha, tak teďka ekonomika zpomaluje, ta soukromá sféra se ocitá pod nějakým tlakem, tak teď je ten správný čas, abychom nastartovali státní investice a tím jako vyhladíme ten takzvaný ekonomický cyklus a udržíme se vlastně i v tom horším čase pro tu soukromou sféru pořád díky tomu státu v plusu, tomu se říká proticyklické chování státu, ale bohužel tady ten stát se chová tak, že v těch nejlepších časech ještě navíc tu ekonomiku jakoby přehřívá tím, že utrácí a nevytváří si ten polštář na ty horší časy. A pak když se začíná ekonomika zadrhávat, tak jakoby najednou se ten polštář začne vytvářet, ale to už je, to už je právě pozdě. Každý řádný hospodář ví, že když je nejlépe, tak se má /nesrozumitelné/ na horší časy, ale bohužel, a už jsme to zažili při té minulé krizi, to zdaleka není problém třeba té současné politické reprezentace, bohužel politici se takto chovají neustále, my je na to, jakožto ekonomové, stále upozorňujeme, ale ta situace je pořád stejná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Studie Lifestyle 2008 mapovala spokojenost obyvatel České republiky, ty výsledky ukázaly, že pozitivní vývoj ekonomiky se odráží i v našem životním stylu, promítá se do spotřebního chování populace, prostě s ekonomickým růstem, nízkou nezaměstnaností a zvyšujícími se platy, lidé přestávají šetřit a daleko více než v uplynulých letech nakupují. Za co nejvíc utrácíme, pane Kovando?

Lukáš KOVANDA, ekonom
V poslední době utrácíme za to, co nepotřebujeme. Když se podíváme na ty statistické položky, tak třeba zdaleka nenarůstá tolik spotřeba potravin, což je věc, kterou asi potřebujeme k životu, ale narůstá spotřeba třeba, já nevím, v oblasti rekreací, nebo kulturního vyžití, což jsou takzvané zbytné statky, a to je znak toho, že lidé se mají velmi dobře, že už jsou ochotni utrácet právě za věci, které úplně nejsou nutné pro jejich život. Je to také trochu varovné znamení, protože často tato spotřeba už je z hlediska ekonomiky poměrně neefektivní, plýtvavá a proto ekonomové zpozorní, když se právě takováto spotřeba uskutečňuje. Na druhou stranu třeba už klesá spotřeba automobilů, když to tak řeknu, lépe řečeno nákupy automobilů, takže bohužel tedy automobilový segment, který se také někdy řadí do toho maloobchodu, byť má zvláštní kolonku ve statistice, tak loni poprvé od roku 2012 prodělal propad. To znamená, to je určité zase výstražné znamení pro český autoprůmysl, na němž z velké míry je ekonomika závislá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Už každý má auto, nebo dvě, jak se říká, na domácnost dvě auta.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Ono došlo k tomu, že při té minulé krizi, o níž už jsme hovořili, lidé, jak už tak bývá zvykem, když můžete odložit nějakou spotřebu, tak je to velmi často právě to, že odložíte nákup nového automobilu, takže lidé v těch letech, řekněme, 2009 až 2014, když všude slyšeli, jaká je krize a jak hrozí vyhazov, tak právě šetřili a omezovali, odkládali nákup automobilů, pak od roku 2015, řekněme, do toho roku 2017 takzvaně obnovovali své vozové parky, nakupovali nová auta, takže jsme pozorovali nejen v České republice, ale napříč Evropou velké oživení poptávky po automobilech, což velmi přispělo k ekonomickému růstu celé Evropy, protože automobily jsou klíčovou položkou výroby v Evropě, ale tím, jak se obnovily ty vozové parky, všichni už mají to jedno, možná dvě, tři auta relativně nová, tak už není kde brát a žádný strom neroste do nebes, ani ta poptávka po českých autech, takže nyní zaznamenáváme určité ochlazení. A není to nic radostného, když k tomu připočteme ještě ty problémy, které číhají potenciálně ve světě, tak je čeho se bát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pak je ale tady hodně alarmující skutečnost, desetina lidí starších 15 let čelí v Česku exekucím, jde o bezmála 900 tisíc dlužníků. Nejvíc je jich v Ústeckém a Karlovarském kraji a navíc podle Českého statistického úřadu 9 % Čechů loni žilo v příjmové chudobě. Tak abychom to viděli jenom v proporcích. A možná dodám ještě jeden údaj, téměř polovina Čechů prý nemá finanční rezervu, která by překračovala výši jednoho měsíčního platu.

Lukáš KOVANDA, ekonom
To je pravda, já jsem se nedávno díval právě na tato data, zpracovává je Český statistický úřad, který vyhodnocuje, jaké procento domácností v jednotlivých českých krajích má největší problém nebo má velký problém, velké obtíže vyjít se svými příjmy. A kupodivu na prvních dvou místech, to není kupodivu, to se dalo čekat, je Moravskoslezský kraj a Ústecký kraj, ale to, co je kupodivu, pro mě je, že na třetím místě hned byla Praha. 11 % domácností v naší metropoli uvádí, že má velký problém vyjít se svými příjmy. To znamená, je Moravskoslezský kraj, tak Ústecký a pak je hned Praha. A v těch prvních dvou krajích je to dáno vysokou mírou nezaměstnanosti, nebo relativně vysokou mírou nezaměstnanosti, ale v Praze je nezaměstnanost nízká. Takže tam je to dáno něčím jiným, a to je drahé bydlení. Drahé bydlení. A proč je drahé bydlení v Praze? Protože se tady nestaví. Nestaví se proto, protože složitá legislativa to neumožňuje, lépe řečeno, ta povolovací řízení jsou v České republice delší než třeba v Iráku nebo v Sierra Leone nebo ve Svazijsku, v takovýchto zemích. Ne vždycky je to samozřejmě na úkor kvality, ale je to velmi velká zátěž třeba pro developery, kteří nemůžou vyjít dostatečně flexibilně té poptávce, která je nyní kvůli té ekonomice prosperující, velice silná a nemůže se dostatečně rychle stavět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když jsme se dostali k Praze, tak z analýzy Institutu plánování a rozvoje vyplývá, že přibližně každý pátý pracující člověk v metropoli není české národnosti. V republice pracuje více než půl milionu cizinců, z toho přes 185 tisíc v Praze. Pokryjí nebo nepokryjí naše domácí zdroje tu poptávku na trhu práce? A teď bychom asi teda museli po krajích?

Lukáš KOVANDA, ekonom
No, určitě nepokryjí, protože když se podíváme na počet volných pracovních míst, tak tuším, že ten se pohybuje teď kolem 330 tisíc. To je rekordní úroveň v historii České republiky. Takže máme velký nadbytek těchto volných pracovních míst a je to samozřejmě určité omezení pro českou ekonomiku. Ale něco podobného zažívají také třeba v Německu. Takže je to věc, která ukazuje, že je třeba ten vnitřní trh, v Evropské unii bohužel zatím nefunguje tak, jak by měl, protože zase v těch zemích jižního křídla, třeba v Řecku, tam je 40% nezaměstnanost mladých lidí. A proč ti mladí lidé nejdou pracovat do toho Německa, proč ti mladí Řekové nejdou pracovat k nám. Tudíž…

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaké, pane Kovando, my třeba vytváříme podmínky pro zahraniční pracovníky?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Tak u nás je ta situace samozřejmě náročná obecně v tom, v tom celém povolovacím řízení pro toho zahraničního pracovníka, když to tak řeknu. Mám několik známých ze zahraničí, kteří mi vždycky se slzou v oku uvádí, jaká je to škoda, jak tak krásná země, jako je Česká republika, činí taková obstrukce pro přijímání zahraničních pracovníků, když se tím sama tak trochu střílí do vlastní nohy, ale u nás to částečně může být vysvětleno, že třeba v porovnání s Německem tady jsou relativně nízké mzdy, to je samozřejmě letitý bolák naší ekonomiky, ale proč, a k tomu se opět vracím, proč ti Řekové nejdou pracovat do třeba do toho Německa, kde jsou mzdy vysoké, a tím pádem to znamená, že nefunguje dost dobře ten pracovní trh v Evropské unii na tom vnitřním trhu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To znamená, že ten německý trh nefunguje dobře, je tam také třeba velká byrokracie, aby se třeba mladý Řek nebo Španěl mohl uplatnit na německém trhu?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Částečně, ale částečně hrají roli zřejmě i kulturní rozdíly…

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nezájem myslíte.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Nezájem. Možná je to i určité pohodlí té současné mladé generace, která raději bude, řekněme, v Řecku pobírat nějaké sociální dávky, byť samozřejmě už hodně osekané kvůli tamní situaci, než aby se vydala na zkušenou do Německa. Samozřejmě jazykové bariéry kulturní jsou také, ale jestliže nefunguje ten trh práce vnitřní, tak to znamená, že nemůže dost dobře fungovat ani jednotná měna euro, protože jednotná měna může fungovat jen tam, kde funguje flexibilně trh práce, takže toto je další velký problém, nad kterým bychom se my jako ekonomové měli zamyslet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Finové 2 roky zkoumali, zda nepodmíněný příjem pomůže lidem z chudoby. Tou premisou bylo, že pravidelný příjem by jim měl poskytnout čas najít si práci, případně se rekvalifikovat. To se však na dvoutisícovém vzorku nepotvrdilo. Jak uvedli vědci z finského ústavu sociálního zabezpečení, nepodmíněný základní příjem učinil lidi šťastnějšími, nicméně nevedl k vyšší zaměstnanosti. Překvapili vás ty výsledky?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Tak když budete dostávat 560 eur na ruku ze státní kasy vůbec za nic, tak asi se trochu vaše spokojenost zvýší. Takže mě toto vůbec nepřekvapuje. To, co vlastně ten výzkum prokázal je, že se tedy příliš nezvyšuje, řekněme, ta poptávka lidí po té práci, že to, s čím vlastně ti výzkumníci do toho výzkumu šli, aby odhalili, zda se tedy nějakým způsobem snižuje určitá úzkost, nejistota lidí z té situace životní a že tedy pak budou optimističtější, budou si lépe hledat práci, budou sebevědomější, budou třeba podstupovat intenzivněji ty rekvalifikační kurzy a tím zvýší své šance na trhu práce, to se příliš neprojevilo. Neprojevila se příliš ani druhá naděje, která spočívá v tom, že ti lidé, když mají více peněz jaksi z eráru, z té státní kasy, tak budou také více podstupovat riziko, protože už nebudou čelit té nepříjemné životní situaci a té hrozbě toho, že by neměli vůbec nic, nebudou tedy přijímat hned tak něco, co se namane, ale budou třeba zkoušet podnikatelskou činnost, která je rizikovější, ale ani toto se nenaplnilo, takže opět se ukazuje to, co se ukazuje už stovky let, protože ta myšlenka základního příjmu není nová, už za francouzské revoluci ji prosazoval Maximilien Robespierre, nechvalně proslulý člověk, který poslal stovky, možná i tisíce lidí na gilotinu, sám pod gilotinou skončil. Gilotina skončila ve Francii v roce 1981, kdy tedy z legislativy byl vypuštěn, vypuštěna ta pasáž o možné popravě trestu smrti gilotinou, ale pořád ten základní příjem zůstává, byť si myslím, že je to podobný anachronismus jako právě gilotina, protože jestliže bychom to uplatnili například v podmínkách České republiky, tak ten plnohodnotný základní příjem znamená to, že nyní každý důchodce, třeba starobní důchodce by měl, ani ne poloviční důchod starobní, co má nyní, a naopak ty dávky toho základního příjmu by dostávali lidé jako Petr Kellner, nebo Andrej Babiš, kteří by pak měli další peníze na to, aby si mohli zaplatit dýško v restauraci. Mně to zkrátka nedává smysl. A ten současný systém těch adresných dávek, byť k němu mohu mít tisíce výhrad, tak ta adresnost právě umožňuje určitou jeho efektivitu, byť můžeme opět se bavit o tom, jak ta efektivita je vysoká. A ta adresnost pro mě je něco, co má daleko větší výhodu a přínosnost celospolečensky, než rozdávat stejnou dávku všem lidem bez ohledu na to, jak jsou bohatí, či v jaké jsou životní situaci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak motivovat lidi k práci?

Lukáš KOVANDA, ekonom
To je zajímavá otázka. Já si myslím, že v České republice jsme velmi dobře motivovaní k práci. Máme tady nejnižší míru nezaměstnanosti, nejen v Evropské unii, ale i v zemích OECD, jediné dvě země, které s námi mohou soupeřit, jsou Island a Japonsko, takže Češi jsou dobře motivováni v práci, ale samozřejmě třeba vyšší mzdy by to ještě zlepšily trochu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ekonom Lukáš Kovanda a jeho názory. Já vám za ně děkuji. Na slyšenou.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Na slyšenou. Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zita Senková se připojuje.

Odvysíláno na Dvojce.

email

Facebook

Google+

Twitter

Linkedin