Kritické stanovisko Národní rozpočtové rady k plánovanému schodkovému hospodaření české vlády je krokem správným směrem, ovšem málo razantním. Politici zpravidla tíhnou k tomu vytvářet deficity i v čase ekonomické prosperity, neboť si tím naklánějí své voliče.
Od orgánů typu právě Národní rozpočtovérady, které nejsou voleny přímo, by se mělo ozývat mnohem důraznější varování před riziky deficitního hospodaření. Rada by měla žádat zejména rychlejší dosažení vyrovnaného rozpočtu. V tomto ohledu tak Národní rozpočtová rada stále plní svoji roli pouze částečně. Česká republika tak nadále hospodaří s veřejným dluhem, který je v poměru k hrubému domácímu produktu země o deset až patnáct procentních bodu vyšší, než byla jeho maxima za celé období let 1993 až 2008.
Lze tak tedy říci, že se navzdory již několika letům značné prosperity české ekonomiky nedaří ozdravovat veřejné finance na předkrizovou úroveň. Jakkoli lze argumentovat, že tuzemské veřejné finance patří k nejzdravějším v rámci EU, Česká republika – a zejména její Národní rozpočtová rada – by se neměly spokojovat s pozicí „jednookého, který je mezi slepými králem“. Takový postoj se může už v příštích letech snadno vymstít.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
