Harvardova univerzita zchudla, sendviče na Wall Streetu jsou nepatrně levnější a na vnitrostátních leteckých linkách vám nabídnou jen oříšky. I takhle dopadá ekonomická recese na Ameriku.
New York. Obrazně řečeno, tady to všechno začalo. Přesněji na jihu Manhattanu, na Wall Streetu. Nervové centrum kapitalismu je stále rušné.
Kde je ta krize? Vidět ji není, lze si však o ní přečíst v tisku: prodejci sendvičů z okolí Wall Streetu prý teskní kvůli starým časům. Tehdy, před krizí, se jim dařilo prodávat nikterak výjimečné obložené housky v přepočtu po několika stokorunách za kus. O pauzách se jimi živili burziáni, kteří pak, náležitě posilněni, pro změnu pomáhali přiživovat obří realitní bublinu. Klamné zdání závratného bohatství, jež vytvářejí, které stále roste a bude růst a z něhož jistě sem tam něco skončí i v jejich kapsách – jsou přece „u zdroje“ -, jim dávalo zapomenout i na poslední záchvěvy obezřetnosti a šetrnosti. Ostatně, další milion dolarů na bonusech byl v hantýrce finančníků pouhým „doláčem“. Proč by je pak mělo bolet několik skutečných „doláčů“ navíc za housku se šunkou? Vedoucí a majitelé obchodů s občerstvením si mnuli ruce. Už si je nemnou – ti z makléřů a brokerů, kteří o práci nepřišli, si teď výdajovou stránku osobního rozpočtu hlídají mnohem ostražitěji
Pro Cechy zdražilo
Jiných změn si lze všimnout i bez místního tisku. Několik kilometrů severně od Wall Streetu, kousek nad Times Square a jeho jásavě blikajícími reklamními poutači, stojí budova banky Barclays. Prozrazují to – pro finanční ústav poněkud netypicky, v rámci dané lokality však ještě velmi střídmě – blikající reklamní poutače obepínající celou budovu. Ještě před rokem tam však neblikal nápis „Barclays“, nýbrž „Lehman Brothers“. Bylo to ústředí investiční banky, jedné z tehdejší „velké čtyřky“, jejíž krach loni 15. září odstartoval kritickou fázi finanční krize.
A zda v New Yorku něco zlevnilo? Ceny spíše stagnují, napovídá letmý průzkum (tedy, za sendviče na Wall Streetu možná utratíte o něco málo méně). Obchody jsou však navzdory probíhající krizi stále plné.
Pro Čecha ovšem zboží mírně zdražilo, neboť kurs koruny vůči americkému dolaru byl loni v létě o něco příznivější. Ona kritická podzimní fáze krize totiž v měnových investorech vyvolala strach z měn typu té české a naopak posílila zájem o „bezpečný“ dolar. Na úroveň z loňského léta (kolem patnácti korun za dolar) se kurs dosud nevrátil.
Jackson a helikoptéry
Co však významně zlevnilo i z pohledu Čechů, jsou vyhlídkové lety vrtulníkem na Manhattanem. Velmi oblíbená atrakce však není lacinější ani tak kvůli globální krizi, jako spíše kvůli lokálnímu neštěstí – srážce jedné takové helikoptéry se sportovním letadlem, při níž začátkem srpna zahynulo devět osob; poté poptávka po tomto druhu turistické zábavy výrazně klesla. S pádem poptávky spadly i ceny.
Mnohdy se také zdá, že mnohem větší pohromou je pro Američany nikoli ztráta hospodářského růstu, nýbrž ztráta Michaela Jacksona. Trafiky jsou stále přecpané speciálními vydáními časopisů věnovaných jen a jen zesnulé popové ikoně.
Když tedy krize není příliš patrná v New Yorku, bude nápadnější mimo velkoměsto, třeba v takové jižanské Alabamě? Při letu z New Yorku do Atlanty si nelze nepovšimnout velice střídmé nabídky nápojů a jídel – cestující se dočkají jen kalíšku s vodou či kolou a sáčku oříšků. Doba je zlá, zvláště pro aerolinie. Také patnáct dolarů, jež musí cestující na vnitrostátních letech v USA zaplatit už i za první zavazadlo přepravované v nákladním prostoru, je patrně důsledek vleklé krize letecké přepravy. Nynější recese ji samozřejmě ještě zhoršila.
Více než sto kilometrů jihozápadně od Atlanty leží Auburn. Ospalému a na první pohled nenápadnému městu, v němž už lze cítit vlhkou “ vůni tropů“ (nachází se na úrovni Maroka), přidává na významu přítomnost dvou institucí: Auburnské univerzity a Institutu Ludwiga von Misese.
Rakouská škola
Univerzita se pyšní údajně čtvrtou největší knihovnou ve Spojených státech a institut zase jménem rakouského ekonoma, jenž patří k nejvýraznějším tvářím takzvané rakouské ekonomické školy. Ta se po druhé světové válce rozvíjí hlavně v USA, kam mnozí její tehdejší představitelé emigrovali. Nynější krize zvedla zájem investorů a veřejnosti o školu, protože experti, kteří se k jejím principům hlásí – namátkou Peter Schiff, Marc Faber či Jim Rogers – , splasknutí nemovitostní bubliny a následnou krizi jako jedni z mála předpověděli.
Nyní tito lidé ostře kritizují způsoby, jimiž vlády krizi řeší. Dobře to vystihuje podtitul knihy Meltdown – Jak burzy a ekonomika zkolabovaly a jak vládní sanace vše ještě zhoršují. Napsal ji Thomas Woods, člen Misesova institutu, muž nevelkého vzrůstu, zato značné vyřídilky. Woods platí za současnou mediální hvězdu rakouské ekonomické školy, objíždí televizní show a rozhlasové pořady po celé Americe.
“ Kdyby trh před krizí fungoval přirozeně, tudíž bez zásahů a regulací, k žádné krizi by nedošlo, žádná realitní bublina by nevznikla,“ říká při přednášce na institutu. A pokračuje: “ Kdyby trh po krizi mohl fungovat přirozeně, oživení by bylo velmi rychlé – jako v letech 1920 a 1921, kdy se hluboká, ještě mnohem horší hospodářská krize hbitě dočkala konce, a to bez sanací, bez operací Fedu (americká centrální banka, pozn. red.).“
Zpátky na severovýchod. Boston má evropský ráz a je mnohem přívětivější než permanentně pulsující New York. Hned k němu je “ přilepena“ Cambridge, v níž sídlí světové proslulé vzdělávací instituce, jako je Harvardova univerzita nebo Massachusettský technologický institut. Například Harvard Business School je doslova klenotem mezi vzdělávacími ústavy. Uprostřed rozlehlého parku se starobylými, břečťanem obrostlými studentskými kolejemi se nachází hlavní budova “ byznys“ fakulty. Černobílým dlážděním, mramorem na stěnách a dřevěnými obklady připomíná spíše velmi luxusní hotel.
Chicago se zlobí
Ač se to na první pohled nezdá, i na Harvard dolehla krize. Univerzitní fond zaznamenal v loňském roce třicetiprocentní ztrátu. “ Nemůžeme ikterak zlehčovat fakt, že univerzity jsou nyní chudé,“ konstatuje Robert Merton, profesor Harvard Business School. Ten však jinak škole velmi věří. V přízemí zmíněné budovy nechal ve vitríně vystavit svou Nobelovu cenu, kterou získal v roce 1997. “ Chci se o radost s ní podělit s ostatními, chci, aby ji viděli studenti,“ objasňuje TÝDNU.
A Chicago? Tamější obyvatele, zdá se, tolik netrápí ani ztráta Michaela Jaksona, ani propad ekonomiky; spíše je rmoutí, že nejvyšší budova Ameriky, 443 metrů vysoký mrakodrap Sears Tower, se od července jmenuje Willis Tower – podle londýnské pojišťovatelské společnosti, která nyní obývá několik pater. “ Je to absurdní,“ cituje místní tisk jednoho z nespokojených. “ Změnila by Paříž název Eiffelovy věže nebo Londýn název Buckinghamského paláce? Anebo by New York přejmenoval Sochu svobody?“
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
