Průměrná mzda se ve třetím čtvrtletí po zohlednění inflace propadala nejvýrazněji v historii ČR, stejně jako ve druhém čtvrtletí o 9,8 procenta. Za první až třetí čtvrtletí se reálná průměrná mzda propadá o devět procent. Životní úroveň Čechů tedy letos klesá takřka o desetinu, což je rekord.
Dosud se totiž životní úroveň lidí v ČR vyjádřená změnou průměrné reálné mzdy nejvíce propadala v roce 2013, a to o 1,5 procenta (viz graf níže).
Právě o zhruba devět procent poklesne reálná mzda také za celý letošní rok. S propadem reálných mezd je třeba počítat i v příštím roce, bude však jen přibližně třetinový oproti letošku. Mírně se totiž zvýší míra růstu nominálních mezd, zatímco citelně klesne inflace, i když z dlouhodobého hlediska zůstane nadále poměrně vysoká.
Za propadem životní úrovně Čechů stojí nejvýraznější inflace od první poloviny 90. let, kterou není s to růst nominálních mezd ani vzdáleně s to dorovnat, a to ani v podmínkách stále poměrně nízké míry nezaměstnanosti, nejnižší v zemích EU i OECD.
Výraznější tlak na růst mezd, jenž by dorovnal, ba překonal inflace, bude v příštím roce bránit rostoucí nezaměstnanost. V příštím roce totiž míra nezaměstnanosti poroste do výšin, na něž Češi nejsou z uplynulé řady let zvyklí, v krajním případě na úroveň odpovídající pěti procentům. Propouštět budou zejména energeticky náročné provozy, jsou sklárny, slévárny, ocelárny, obecně těžký průmysl, ale třeba také pekárny. A také firmy a podniky napříč odvětvovým spektrem, které mají nízké marže, takže nemají dostatečný finanční polštář pro zvládání krizí.
Propouštění lidé si sice budou moci najít jinou práci, ale vážně hrozí, že bude mnohem hůře mzdově ohodnocená a že nebude odpovídat jejich kvalifikaci. V Česku je sice stále kolem 300 tisíc volných pracovních míst, ale na drtivou většinu z nich, zhruba 270 tisíc, není třeba ani maturity. Jde často o prosté manuální, duševně nenáročné, ale také neinspirativní a mnohdy nenaplňující pracovní pozice.
Propuštění lidé, kteří si budou chtít udržet mzdové ohodnocení alespoň v nominálním vyjádření (když už ne v reálném, kvůli inflaci) a kteří budou chtít mít zajímavější, inspirativnější povolání, si tak budou muset doplnit kvalifikaci – a měli by na to myslet už nyní, pokud mají pocit, že je jejich pracovní místo ohroženo.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
