Česká národní banka usiluje o vzpružení české konkurenceschopnosti na vývozních trzích. Jde o její úvodní „výstřel“ v pomyslném soupeření jednotlivých centrálních bank o to, která z nich citelněji znehodnotí „svoji“ měnu; v soupeření, pro něž se celosvětově vžilo označení „měnová válka“.
Problematičnost ideového paradigmatu, jež vytváří opodstatnění „měnovému válčení“, spočívá v přepjaté víře mnoha politiků, ale i ekonomů v to, že mimořádná, či dokonce bezprecedentní opatření centrálních bank (nejde jen o ještě relativně „normální“ devizové či slovní intervence, nýbrž i o zásahy těžšího kalibru třeba v podobě „pumpování“ nových peněz do ekonomiky prostřednictvím odkupu vládních i nevládních dluhopisů) mohou jaksi sama o sobě vést k hospodářskému oživení. Tak prosté to není. Reálnou ekonomiku, tedy například produktivitu firem, je ale třeba fundamentálně nastartovat „reálně“, strukturálními změnami, nikoli kouzlením s měnovým kurzem nebo množstvím peněz v ekonomice.
Příhodné měnověpolitické prostředí může růstu pomoci, nemůže však cele suplovat nutná opatření v reálné sféře. Opravdovou stimulací by bylo například vytvoření stabilního daňového prostředí s daněmi spíše nižšími než vyššími, redukce státního přerozdělování a byrokratické zátěže, zlevnění práce, ale též nepokřivování ekonomického prostředí přepjatými zásahy centrálních bank.
Jinými slovy, rozvolňujme reálnou sféru, nikoli pořád dokola – zjevně neúčinně – sféru měnovou.
Vyšlo v Lidových novinách.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
