Spadají do téže sorty lidí jako pedofilové, kanibalové, těžcí násilníci nebo sérioví vrazi. Přesto jsou patrně vašimi pracovními kolegy či spíše nadřízenými. Psychopati. Lépe řečeno jejich méně vyhrocená podoba, takzvaní korporátní psychopati – též „hadi v oblecích“.
„Počet psychopatů mezi vedoucími pracovníky roste. Pravděpodobně jich je více než mezi vězni,“ říká Paul Babiak, spoluautor knihy Snakes in Suits: When Psychopaths Go to Work. Babiak, soukromý newyorský psycholog, jenž již čtvrtstoletí radí nadnárodním společnostem, jak rozvíjet management, sepsal dílo s Robertem Harem, emeritním profesorem University of British Columbia. Ten psychopaty studuje 35 let.
Růst počtu psychopatů na vedoucích postech velkých firem je poměrně čerstvým fenoménem: takzvaná firemní kultura vytváří prostředí, v němž mohou svoji duševní poruchu obrátit v pořádné plus. Kupříkladu nynější módní vlna „open space“ kanceláří je ukázkou zvrácené firemní kultury – jakkoli krátkodobě efektivní – nahrávající „slizkým hadům“.
„V open space se těmto psychopatům obzvlášť daří,“ potvrzuje český lékař Jan Hnízdil v loňském článku „Syndrom Open Space“. Dlouhodobě však „hadí“ přemnožení vede k poklesu efektivity firmy a ztrátě konkurenceschopnosti.
Proč jsou tedy vůbec najímáni? „Hadi v oblecích“ jsou sice ve skrytu bezcitné bestie, jímž nejde o dobro firmy, ale jen prospěchaří, jenže díky rozvinuté schopnosti sebeovládání bodují při pohovorech a strmě stoupají po kariérním žebříčku. Dokážou imitovat vlastnosti, které šéfové firmy nebo i personální oddělení, jež umí dokonale zmást, žádají: tedy rozhodnost, nebojácnost tvrdě až brutálně říznout. To vše pod okouzlující fasádou sympaťáků, vždy přívětivých mistrů komunikace – fatální podrazy dojednávají v zákulisí v době, kdy je budoucí oběť ještě zve na narozeninovou party.
Řada zasloužilých šéfů se v „hadech v oblecích“ vzhlíží, hřeje si je na prsou – „je přesně jako já před dvaceti lety“. Zatímco zvnějšku rozdíl není, vnitřní motivace se liší: jakkoli narcistický manažer, možná i střídmý manipulátor nakonec firmu upřednostní před vlastním egem. Cítí odpovědnost za zaměstnance i závazky k akcionářům. Psychopat ale ne: bude-li třeba, stáhne s sebou i celou firmu nebo oddělení. Když ne on, pak nic a nikdo!
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
