Dnešní veřejné prohlášení ministryně financí Aleny Schillerové, že schodek státního rozpočtu se letos může přiblížit 500 miliardám korun, není překvapivé. Překvapivé je snad jen to, že s ním přichází ještě před létem. Spíše se čekalo načasování na začátek září. Nemělo by ovšem ani tak nijak zvlášť znervóznět ani mezinárodní investory a věřitele české vlády, ani světově významné ratingové agentury.
Už řadu týdnů je alespoň v informovaných kruzích doslova „veřejným tajemstvím“ to, že dosud oficiálně plánovaný schodek ve výši 300 miliard korun je prakticky nedosažitelný. Vláda však postupuje „salámovou metodou“ a postupně svůj odhad letošního deficitu navyšuje tak, aby příliš nenahrávala na smeč opozici, která může vysokého schodku využít ke kritice vládního hospodaření.
Vláda se však ocitá pod tlakem možné oprávněné opoziční kriticky, jelikož dosavadní reálnou pomoc poskytnutou ekonomice lze vyčíslovat spíše jen v desítkách miliard korun. Tudíž plánovaný deficit je o řád výše. To pochopitelně vyvolává otázky, zda se vláda zadlužuje efektivně.
Není však současně třeba věc příliš dramatizovat. Tuzemská finanční infrastruktura pro rozdělování finanční pomoci podnikatelské a podnikové sféře je poddimenzovaná. To proto, že na událost typu pandemie COVID-19 nebyla připravena, podobně jako finanční infrastruktury mnoha jiných ekonomicky vyspělých zemí.
Poddimenzovanost finanční záchranné infrastruktury celý proces záchrany ekonomiky zpomaluje, neboť nejsou optimálně nastaveny jednotlivé procesy a samo kapacitní zajištění celé pomoci nedostačuje. Zřejmě právě proto vzniká ten nesoulad, že deficit má letos být o řád výše, než jaká je dosavadní pomoc. Je však třeba uvážit, že jde o deficit plánovaný ke konci roku, kdy už by měla být úplně jiná než dnes – daleko vyšší – samotná kumulovaná úroveň vládní pomoci podnikové i podnikatelské sféře.
Na druhou stranu, nelze vyloučit, že deficit ještě naroste, a to až k úrovni 600 miliard korun. I při takové úrovni schodku však Česko za letošní rok velmi pravděpodobně skončí v první pětici nejméně zadlužených zemí EU, co se týče klíčového ukazatele objemu veřejného dluhu k HDP.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
