Migrační dohoda EU, k níž se Česko připojilo, může mít nečekaně výrazný dopad na peněženky daňových poplatníků v ČR. Česko se totiž zavázalo, že v případě silných nebo rychlých migračních toků, přijme buď nejméně 30 tisíc migrantů ročně, nebo zaplatí ročně minimálně 600 milionů eur, tedy dle dnešního kursu více než 14 miliard korun
Obě číselné částky jsou ale minimální. Česku tak na základě migrační dohody může být určen i citelně vyšší počet migrantů k přijetí. A v případě neochoty je přijmout to může být i výrazně vyšší částka. To, kolik má Česko přijmout uprchlíků, přitom určí Evropská komise, stejně jako případně částku, kterou se může země z jejich přijímání „vykoupit“. Nejde o zanedbatelné peníze.
Jeden příklad za všechny. Za 12 měsíců od vypuknutí války na Ukrajině přijalo Česko zhruba půl milionů migrantů odtamtud. Pokud v budoucnu Evropská komise shledá, že jsou migrační toky například z Afriky nebo Blízkého východu příliš silné nebo rychlé, a určí, že Česko má tudíž přijmout třeba 100 tisíc běženců – stále by šlo jen o pětinu počtu imigrantů z Ukrajiny –, může „vykoupení“ z jejich přijímání vyjít daňového poplatníka z České republiky ročně na zhruba 50 miliard korun. O takové prostředky se pak budou muset krátit výdaje v jiných oblastech, třeba na důchody, má-li zůstat stav veřejných financí zachován.
Lze přitom předpokládat, že dříve či později bude Česku vládnout kabinet, který je k přijímání migrantů z Afriky či Blízkého východů mnohem méně vstřícný než současná vláda, jež migrační dohodu EU podepsala. Takový kabinet tedy bude Česko raději dále zadlužovat, jen aby se přijímání migrantů vyhnul. To může zásadně ztížit proces ozdravování veřejných financí.
To však stále není vše. Zopakujme, že cifry, jež migrační dohoda uvádí – 30 tisíc imigrantů, nebo 600 milionů eur ročně –, jsou opravdu pouze minimální, jak je v dohodě rovněž explicitně uvedeno (v příslušné legislativě se doslova uvádí, že „Komise může určit vyšší počet relokací nebo vyšší částku přímých finančních příspěvků, než je stanoveno.“). Může to být i citelně více. To však bude prakticky zcela mimo možnost ovlivnění Českem. Protože o tom bude rozhodovat Brusel. Částka, která z uvedených cifer vychází, tedy 20 tisíc eur za každého odmítnutého migranta, je tedy rovněž částkou jen minimální, nikoli pevně stanovenou. Jestliže by například Evropská komise určila, že to bude 40 tisíc eur na migranta, Česko bude muset v případně odmítnutí běženců platit 50 miliard korun už při odmítnutí pouze 50 tisíc z nich.
Z makroekonomického hlediska dopadu na veřejné finance a tvorbu veřejných rozpočtů je obzvláště tísnivá právě tato nejistota. Česko nemusí s dostatečným předstihem dost dobře vědět, kolik migrantů mu Evropská komise určí přijmout, případně kolik tedy bude platit za jejich odmítnutí. Migrační vlny z Afriky či Blízkého východu navíc mohou časem sílit nejen z důvodu tamních možných konfliktů a válek, ale i z důvodu klimatických nebo z důvodů vnitropolitického vývoje v jiných evropských zemích.
Pokud například v příštích německých parlamentních volbách ještě výrazněji uspějí tamní Zelení, kteří jsou k přijímání migrantů relativně vysoce vstřícní i v porovnání s dalšími německými stranami, lze předpokládat vyšší příliv migrantů nejen do Německa, ale obecně do EU, včetně do Česka.
Podepsáním migrační dohody EU se tak vývoj českých veřejných financí stává závislejším na obtížně předvídatelném vývoji politické situace v Africe, na Blízkém východě, ale i v zemích typu Německa. V krajním případě může za triumf Zelených v německých volbách platit český důchodce, neboť i do Česka pak zamíří více migrantů, jejichž odmítnutí tak bude tím nákladnější – a odpovídající částku může být v rámci zachování udržitelných veřejných financí nutné seškrtat penze.
Ale to vše je zahaleno mlhou nejisty, která ekonomice, jak známo, nikdy nesvědčí. Jedinou jistotou se tak nyní zdá být, že migrační dohoda EU představuje další zátěž pro české veřejné rozpočty. Jde nyní jen o to, o jak velkou. Což ale v tuto chvíli nikdo neví; stanoveno je jen to, kolik tato zátěž bude činit minimálně, nikoli to, jak je její maximální částka.
Vláda zítra představí konsolidační balíček a důchodovou reformu v 11:55 hodin, jak informuje na twitteru. Zřejmě tedy bude burcovat, že... více
Nová prognóza vývoje českých veřejných financí z pera Evropské komise vyznívá pro Fialovu vládu příznivě. Prognózovaná základní stabilizace veřejných financí... více
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
