Masový přechod na home office se rozhodně nechystá

21. ledna 2021

Přečtěte si rozhovor Lukáše Kovandy se Stanislavem Šulcem z Deníku.

Pandemie nového typu koronaviru je přirozeně především problém medicínský. Jeho dopady na ekonomiku a peněženky nás všech jsou však enormní a v roce 2021 budou ještě zásadnější. Jak si v roce, kdy snad noční můra zvaná covid-19 skončí, finančně nepohoršit, či dokonce polepšit? Poradí odborník na slovo vzatý – ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda. „Díky zrušení superhrubé mzdy lidem zůstane v kapse víc peněz, a to je rozhodně dobře,“ říká Kovanda.

Jaký bude rok 2021? Ať si to zjednodušíme, řekněme v kontextu roku 2020?

Ekonomicky to bude rok odrazu ode dna, protože rok 2020 byl propadem ke dnu. Jak bude ten odraz silný, to bude záležet na tom, jak rychle bude dostupná vakcína a jak bude účinná a zda se podaří zamezit nějakým čtvrtým pátým vlnám pandemie. Náš základní scénář předpovídá, že se to podaří a už v prvním čtvrtletí a ještě výrazněji od poloviny roku uvidíme známky stabilizace globální, evropské i české ekonomiky.

Ekonomika je pořád především odraz lidského chování. Věříte tedy, že se brzy také naše chování přiblíží k normálu?

Bude to pozvolný návrat, byť samozřejmě v některých oblastech se ten život k předcovidové normalitě nevrátí nikdy. Mám namysli především obory silně závislé na přemisťování lidí, jako je kongresová turistika, letecká doprava. Tam mohou být ty šrámy trvalé. Ale ekonomika jako celek nejpozději v roce 2022 naváže na růst z roku 2019.

Existují oblasti, kterým koronavirus naopak prospěl?

To vidíte všude kolem sebe. Rozhodně se více daří nákupům přes internet, nastartovala se distanční výuka, vůbec ten on-line svět, sociální sítě, virtuální platformy dostaly pozitivní impulz. Dokonce někdo se účastnil vánočních večírků virtuálně. Lidé jsou invenční a velmi rychle přešli z toho světa řekněme off-line do on-linového světa. Je to svým způsobem kreativní destrukce, během níž něco zaniká a naopak řada věcí vzniká. Několikrát jsem přemýšlel, co by se stalo, kdyby koronavirus udeřil o nějakých 20 let dříve, kdy ještě nebyly možnosti internetu tak široké. Člověk by musel být ještě invenčnější. Na druhou stranu ta ekonomika by v takové situaci zamrzla mnohem více, protože dnes se velká řada ekonomických aktivit mohla zachovat.

Dobře, to je ale dlouhodobé hledisko…

Ano, v dlouhodobé perspektivě není koronavirus z ekonomického pohledu nijak fatální, uspíšil nevyhnutelné. Ale samozřejmě z toho krátkodobého a možná i střednědobého to může bolet. Sociální dopady mohou být enormní, třeba v oblasti kultury, cestovního ruchu. Ale to zkrátka je projev té kreativní destrukce. Aby něco vzniklo, musí jiné zaniknout, byť je samozřejmě smutné a nepříjemné, že to je spojeno se zánikem pracovních míst a ta zase s konkrétními lidskými osudy, které jsou nyní pošramoceny.

Jsou to kočí v roce 1900.

Přesně, jsou to kočí v roce 1900. Asi nikdo dneska nechce, aby tady po silnicích jezdili kočí, ale ten kočí v roce 1900 nebo roce 1890 nebo 1910 měl také strastiplný život a stal se obětí lidského pokroku. Ale lidé jsou flexibilní a drtivá většina se dokáže rekvalifikovat a adaptovat na nové podmínky.

Vraťme se na moment k tomu mírně nedobrovolnému přesunu do virtuálního světa. V aktuální situaci žijeme již déle než 9 měsíců, nějak jsme si zvykli, ale zároveň již můžeme sledovat i některé nezamýšlené dopady, především na psychiku. Zároveň jsme si znovu uvědomili, že základem lidství je touha po společnosti. Přechod do on-line světa tak podle některých názorů zdaleka nebude tak definitivní, jak se zdá.

To je velmi případný argument a již nyní se ukazuje, že prvotní opojení home officem a vším distančním, které bylo patrné v té první vlně, již nyní bere za své. Tehdy se věřilo, že všichni budou moci zůstat na home officu navždy, všechny děti se budou moci distančně vzdělávat. Ale ve druhé vlně se ukazuje, že lidé jsou stále frustrovanější a absence sociálních kontaktů je enormně zatěžuje. Ostatně sledovali jsme bouře proti vládním zákazům, konají se nelegální mejdany, mají toho plné zuby. Rozdílem mezi těmi dvěma vlnami tak není jen strach, ale také míra frustrace, proto je vymáhání disciplíny během druhé vlny o tolik složitější. Ale vraťme se k ekonomice. Masový přechod na home office se rozhodně nechystá, ostatně možnost naplno pracovat z domu nabízí asi třetina pracovních míst u nás. Myslím, že trvale využije tuto možnost zhruba deset procent.

Jaký je vlastně rozdíl mezi prací „v práci“ a z domova?

Lidé zjišťují, že je těžké oddělit osobní život od toho pracovního, je složité pracovat, když vedle vás probíhá běžný rodinný život včetně dětského nářku či smíchu. V práci z domu nedochází k úplnému přepnutí na pracovní vlnu, čímž značně klesá jejich produktivita. Problém je také to, že se lidé nesetkávají při neformálních možnostech, kde si běžně mohou vyměnit zcela neplánovaně informace, názory. Zjistilo se, že se příliš orientujeme na danou věc a neřeší se například spory, což vede k dalšímu propadu produktivity práce. Několik měsíců to lze vydržet, ale pak se začnou projevovat tyto nevýhody, a platí to všude na světě, nejen u nás.

Mluvilo se o tom, že firmy budou chtít této situace využít a omezí množství pracovních míst. Po tom, co ale říkáte, to působí, že by se jim to mohlo hrubě nevyplatit, nebo budou muset hledat rovnováhu mezi cenou kanceláří a cenou méně produktivních lidí.

Tak on koronavirus obecně vychýlil určitou rovnováhu, která panovala v ekonomice i společnosti. A nyní se hledá ta nová rovnováha. Firmy budou zkoušet, zda mohou přesunout lidi na home office a zda to bude efektivní a zároveň to nebude prodělečné. Žádnou revoluci bych tedy nečekal.

Které z událostí, které v roce 2021 očekáváme, ovlivní naše životy a ekonomiku nejvíce?

Ačkoli to není primárně ekonomická událost, ale spíše epidemiologická, tak nejvíce nás ovlivní vakcína. A nejen nás, ale samozřejmě celý svět a také ekonomiku. Další věci budou spíše regionální nebo tuzemské události. Patří sem především trvalé zavedení kurzarbeitu, který vzejde z programu Antivirus. Ačkoli se o něm uvažovalo už při minulé krizi po roce 2008, až nyní by se z něj měl stát trvalý protikrizový nástroj. Upřímně si ale nejsem jistý, zda je pro české podmínky vhodný. Vychází z podmínek německé ekonomiky, která však je již na jiné úrovni, my bychom naopak potřebovali, aby tu podobná kreativní destrukce občas proběhla, abychom se na ty vyšší úrovně dostávali. Takto se bude trochu konzervovat náš stávající charakter montovny.

Tvrdíte, co říká i řada teorií, že lidé by o penězích měli rozhodovat sami, protože to umějí lépe než nějaký státní úředník. Ale je tomu tak skutečně? Jsou nějaké studie, které toto potvrzují?

Ona to je psychologická danost. Když člověk nakládá se svými penězi, které si vydělal, tak k nim má určitou emoční vazbu, a bude tedy se snažit je vynaložit co nejúčelněji a nejpřínosněji pro něj. Když s nimi nakládá státní úředník, který s nimi není nijak emočně spjat a nebude pykat, když mu ty peníze nic dalšího nevydělají, tak nejspíš nebude tak ostražitý při jejich utrácení.

To sice ano, ale většinou je v současnosti perzekuován, když s nimi nenakládá hospodárně. Naopak člověku většinou žádný trest za nehospodárné utrácení v Česku nehrozí. Třeba v Americe ano, tam může špatné finanční rozhodnutí člověku přinést velmi závažné konsekvence, třeba při neplacení zdravotního pojištění.

Tím trestem pro jednotlivce je ztráta. O ty peníze prostě přijde, což je pro většinu tak velký strašák, že se chovají obezřetně v rámci těch svých investic. A ukazuje se to také na rozdílu mezi centrálně plánovanou ekonomikou a tržní, která předsazuje zájmy jednotlivce a která byla mnohem úspěšnější. V současnosti ale máme ekonomiku smíšenou a bavíme se jen o tom, jak má být která složka zastoupena. Ono zrušení superhrubé mzdy je ostatně velmi mírné posílení tržní složky. A upřímně, dnes a denně vidíme spoustu příkladů, že současná byrokracie v Česku nefunguje úplně nejlépe. Vezměte si jen to, že se u nás nepostavil ani kilometr vysokorychlostní železnice a namísto toho řešíme nesmyslné projekty typu kanálu Dunaj–Odra–Labe, do kterého by soukromník nikdy nešel, protože jde za současných podmínek 21. století a digitalizující se ekonomiky o investici s nejistým ziskem, navíc v horizontu desítek let. A to je opět jen proto, že k těm penězům nemá emoční vztah.

Mluvíme-li o vztahu státu a peněz. Jak vnímáte novinku, že Česká národní banka může nakupovat český státní dluh a znehodnocovat tak korunu?

Navíc se tato možnost schválila na jaře během legislativní nouze.Tohle bude patřit k těm opravdu klíčovým událostem roku 2021, pokud centrální banka vstoupí na trh s českými dluhopisy. Jedná se o velmi důležitou novinku, protože Česko bude moci využívat takzvaného kvantitativního uvolňování. Tedy ČNB bude moci tisknout nové a nové miliardy korun, za které nakoupí české státní dluhopisy od bank a dalších investorů. To znamená, že se tu objevuje nový potenciální kupec českého dluhu, který navíc bude moci nakupovat téměř vždy, kdy bude vláda potřebovat. Je to krok kontroverzní, který se řeší již deset let ve světě, na druhou stranu i jiné centrální banky se k němu uchylují. Vlastně tím pádem sice na jednu stranu říkají vládám, ať se nezadlužují, ale na straně druhé je od reálných dopadů velkého dluhu odstřihávají. Ale samozřejmě to má značná rizika, přičemž tím největším je znehodnocování měny. Měli bychom si tedy neustále opakovat, že možnost vlády se zadlužovat je sice v krizi fajn, ale reálné náklady vždy ponese běžný občan, ať už v podobě vyšší inflace a tedy dražšího zboží a služeb, nebo v podobě vyšších daní.

Jste známým odpůrcem přijetí eura. Tyto scénáře vás nijak nezviklají?

Nemyslím si, že by to spolu nějak souviselo. Naopak koruna v posledních měsících opět ukázala, že je naším výhodným polštářem, který našim exportérům pomohl, a i díky ní je především export na tom velmi dobře. A podívejte se, co dělá eurozóna v dobách krize: oslabuje měnu.

Na závěr bych vás poprosil o krátký telegrafický dotazník, jak se v příštím roce ekonomicky chovat a čemu se naopak vyhnout. A tedy: mají lidé raději investovat, nebo spořit?

To je těžké a záleží i na tom, kolik člověk má volných peněz. Pokud se budeme bavit, že někomu v příštím roce zbude navíc těch dříve zmíněných více než 20 tisíc korun, pak záleží ještě na věku. Když jim bude zhruba do padesáti, určitě by měli investovat, a to téměř do čehokoli. Pokud se blíží důchodovému věku, tam bych možná spíš poradil peníze podržet, protože případný výkyv do minusu může být delší než čas, který člověku zbývá na užití těch peněz.

Měli by si lidé v roce 2021 vzít hypotéku, nebo nákup nemovitosti odložit?

Pokud to lidé zvažují, rozhodně by si měli vzít hypotéku, protože pravděpodobnost jejich zdražení je vysoká. Totéž platí i pro ceny nemovitostí, a to navzdory faktu, že Česká národní banka nemovitosti v Česku považuje za předražené, a to až o 25 procent. Aby to nikoho nemátlo: toto je základní scénář, samozřejmě je zhruba dvacetiprocentní možnost, že nemovitosti v dalších letech zlevní, a třeba pětiprocentní šance, že se jejich ceny skutečně propadnou až o čtvrtinu. Zároveň zrovna třeba nemovitostní fondy jsou určitě nástroj, který bude v nejbližší době mít dobrou návratnost. Ale mělo by zaznít, že skutečně jde o investici, která s sebou nese určité riziko.

Snad si na to lidé již zvykají, že roční výnosy v řádu desítek procent jsou absurdně nebezpečné. Kolik procent výnosu by mělo být případnému člověku podezřelých v současné situaci, aby nenaletěl zcela zjevnému podvodu?

Je dobré připomenout obecnou poučku: to číslo úroku je zároveň číslo rizika. Čím vyšší úrok, tím vyšší riziko. Tedy když je úrok 4, tak je riziko 4, když je úrok 10, tak je riziko 10. Když se na to lidé budou dívat touto optikou, pochopí, že úrok 20 procent s sebou nese ohromné riziko a musejí si rozhodnout, zda to dokážou podstoupit. Ale pro ten rok 2021 platí, že riziko kolem pěti šesti procent bude již enormní a případný investor by ho měl pořádně zvážit. Samozřejmě však platí, že úrok tři čtyři procenta je bez rizika. Určitý risk je každá investice. Ale ta tři čtyři procenta například na realitním fondu je řekněme realistické zhodnocení.

Vraťme se k dotazníku. Zlato?

Dlouhodobě říkám, že zlato smysl má, ale investovat do něj jen jednotky procent svého portfolia.

A bitcoin?

Ano, digitální zlato také má smysl. Ale pozor: nenakupujte ve chvíli, kdy se o té věci hodně a nejvíc hovoří, protože jak radí staré makléřské pořekadlo, v tu chvíli je bublina před prasknutím.

Nyní se bitcoin pohybuje na hodnotě kolem 23 tisíc dolarů. Kde by se mohl pohybovat za tři roky?

Věřím, že bitcoin může jít na 50 tisíc dolarů. Důvodem je, že se zkvalitňuje infrastruktura této kryptoměny, investují do něj velcí institucionální hráči, už to není jen pro nadšence. Zlepšují se i možnosti bitcoin prakticky používat. Ale i tady platí, že by člověk měl do bitcoinu investovat jen tolik, kolik je ochoten ztratit, protože může spadnout na nulu.

A na závěr: měli by lidé v roce 2021 vyrazit na zahraniční dovolenou, pokud jim to případná omezení dovolí?

Ti, kdo před sebou budou mít vyhlídku stabilního zaměstnání, tak určitě ano. Jednak si odpočinou a zároveň podpoří turistický ruch, který koronavirem dostal zásadní ránu. Ale pro lidi, kteří se ocitnou v tíživé situaci, zrovna dovolená patří mezi věci, které by měli obětovat.

Lukáš Kovanda

Český ekonom a popularizátor ekonomie. Je členem Národní ekonomické rady vlády a působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Působí rovněž jako seniorní socioekonomický analytik při OSN v rámci Rozvojového programu OSN. Je spoluzakladatelem Institutu ekonomického vzdělávání, který pořádá Ekonomickou olympiádu pro studenty středních škol. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE a na vysoké škole CEVRO Institut, kromě jiného vlastní předmět pop-ekonomie.