José Manuel Barroso, bývalý šéf Evropské komise, se upsal Wall Streetu. Najala si jej americká banka Goldman Sachs, aby tlumil nepříznivé dopady brexitu. Svým způsobem tak bude hájit i zájmy londýnského finančního centra City. Když totiž brexit žádný otřes nezpůsobí, třeba i díky Portugalcově lobbingu, nebudou se z Londýna stěhovat finanční společnosti.
V roce 1976 Barroso hájil docela jiné zájmy. Na internetu je ke zhlédnutí krátký šot portugalské televize, na kterém – coby dvacetiletý mladík – zapáleně vystupuje na obranu proletariátu. Barroso byl v těch letech jedním z lídrů maoistického odštěpku Portugalské komunistické strany pracujících-Revolučního hnutí strany proletariátu (PCTP-MRPP), obdivně vzhlížející k čínské kulturní revoluci.
Nyní tedy někdejší maoista bude lobbovat za zájmy Wall Streetu a londýnské City. Jedná se o triumf kapitalismu? Dokázal pacifi kovat i své úhlavní protivníky?
Pouze při povrchním pohledu.
Nové Barrosovo angažmá lze totiž vyložit spíš jako vrcholné číslo „dlouhého pochodu institucemi“, jak to popsal Rudi Dutschke, představitel radikálního německého studentského levicového hnutí šedesátých let.
Nová levice tehdy pochopila, že mnohem účinnější než bojovat na barikádách je postupně, důvtipně a pokojně infiltrovat klíčové instituce establishmentu. Akademickou půdou počínaje. „Táhnout na Řím se už nedá; revoluce dnes přichází po špičkách,“ prorocky přiblížil sociolog Helmut Schelsky taktiku nové levice.
Když někdejší maoista právě „po špičkách“ proniká do ústředen kapitalismu, na Wall Street a londýnskou City, o triumf kapitalismu se vůbec jednat nemusí. Naopak.
Pokud tedy Barrosa nezlákaly jen a pouze „buržoazní prachy“.
Vyšlo v Reflexu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
