Filatelističtí fajnšmekři to dobře znají. Elvis Presley se směje na poštovních známkách Burkiny Faso, Marilyn Monroe svůdně tančí na známkách Čadu a X-Men zase zdobí ty mongolské. A Madonna beninské. Tibetské buddhistické království Bhútán je „podepsáno“ pod vonícími, hedvábnými, ale i „mluvícími známkami“ – čili rýhovanou pryží s funkcí známky a podobou miniaturní gramodesky, již je možno na gramofonu i přehrát a poslechnout si bhútánskou hymnu či vyprávění o historii země (namluvené B.K. Toddem – zajímavým dobrodruhem, jenž jakoby vypadl z románů F.S. Fitzgeralda a který stojí za rozvojem bhútánského známkového byznysu [Toddův obsáhlý nekrolog přinesly v květnu 2006 The Seattle Times]).
Ekonomové se tímto fenoménem, tedy tím, že vládci zemí směňují za soukromé peníze znaky suverenity, zabývají poměrně krátce. Vžívá se označení „komercializace státní suverenity“. Vedle emisí známek, které mateřskou zemi nemusejí nikdy „fyzicky“ navštívit (a proto tak často znázorňují celosvětově známé ikony), se tento fenomén řidčeji projevuje zpeněžováním přípon internetových domén. Tichomořské souostroví Tuvalu inkasuje čtvrtletně 550 tisíc dolarů od firmy VeriSign, která pak může nabízet lukrativní příponu „.tv“. Každým rokem souostroví takto vydělá 2,2 milionu dolarů, což odpovídá patnácti procentům jeho HDP.
V Tichomoří má vůbec zpeněžování suverenity tradici. V sedmdesátých letech státní agentura Cookových ostrovů odpovědná za poštovní služby vydávala série sběratelských známek, z jejichž výnosů pak plnila fondy sloužící ke korupci v rámci předvolební kampaně. Jiná tichomořská souostroví zase stihl skandál s ilegálním prodejem pasů – rovněž znak, pravda též již poněkud temný, zpeněžování státní suverenity.
Ekonom Michiganské univerzity Joel Slemrod rozeznává ve své aktuální studii i další stinné sféry komercializace suverenity: vedle známek, domén či pasů řadí pod tento fenomén i provozování daňových rájů, praček peněz (z oficiálního seznamu zemí peroucích peníze – ustaveného na summitu zemí G7 v roce 1989 – byla jako poslední odstraněna Myanma, tedy Barma, a to loni v říjnu) či možnost za poměrně levné peníze přihlásit loď pod jinou zemi – a tedy vlajku –, než z jaké pochází majitel.
Jak uzavírá Slemrod, komercializace suverenity využívají zejména ty zpravidla rozlohou malé státy, pro jejichž vlády je obtížné získat peníze jinak (daněmi, ražebným). Často jsou ale prostředky získávány za cenu ztráty integrity země, ve zmíněných stinnějších případech též za cenu sankcí ze strany mezinárodních společenství.
Týden, 17.12.2007
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
