Debata o tom, do jaké míry kvůli zdravotnímu riziku zastavit ekonomiku a jak postupovat při jejím opětovném spouštění, je ve své podstatě debatou o pravomocích, které státu svěřujeme. Češi chtějí poměrně velký, pečovatelský stát a nevadí jim příliš jeho slabší akceschopnost. To plyne z výsledků parlamentních voleb z posledního zhruba čtvrtstoletí. O přízeň voličů se ucházely i strany, které hájily výrazné zmenšení státu, avšak víceméně pohořely. Naopak se po celou tu dobu celkem neochvějně daří uskupením, která stát nijak zmenšit nechtějí. A když jej dále zvětší, voličům to vlastně příliš nevadí.
Výraznou mocí nad životem Čechů proto jejich vlastním volebním rozhodnutím disponuje byrokrat, který je v české odrůdě mnohdy papežštější než papež. I proto byla opatření pro boj s koronavirem v ČR z mezinárodního hlediska poměrně striktní. Obyvatelstvo se podvolilo, neb od svého byrokrata vlastně takové pečovatelství žádá. Až když je „péče“ až příliš, začíná Čech tu samou byrokracii, kterou sám zvolil a vdechl jí život, proklínat. Jenže to už bývá pozdě.
Byrokracie řadového Čecha udolává a svojí těžkopádností – dalším svým neklamným příznakem – mu ztrpčuje život více a více. Přesto na ni Čech nezanevírá a u dalších voleb jí hlas hodí zase. Tak se stane i nyní.
Vůdčí úředníci této pohnuté doby, zosobnění profesorem Prymulou nebo hlavní hygieničkou Rážovou, tak nemají vlastně žádnou silnou motivaci, aby svá opatření zmírňovali rychleji a výrazněji. Vědí, že Čech jejich „péči“ nakonec skousne, možná dokonce budou za hrdiny a na Hradě dostanou „metál“.
Pokud by naopak uvolňovali svá opatření rychleji, vystaví se zbytečně riziku nárůstu zemřelých, který by jim veřejnost nakonec vyčetla – coby nekompetentnost – spíše než nynější opatrný až opatrnický přístup.
Naši úředníci jsou zkrátka takoví, jaké si je většina z nás přeje a jací jsme většinově my sami. Takhle byla společenská smlouva podepsána dávno před koronavirem a jakákoli debata na toto téma je dnes marná. Chceme-li menší a pružnější stát, musíme si výše uvedené nejprve většinově uvědomit a následně příslušné politiky volit. Zatím nejsme ještě ani ve fázi onoho uvědomění…
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
