Ministerstvo financí dnes oznámilo výsledek hospodaření státního rozpočtu za rok 2019. Celkový výsledek pokladního plnění skončil v „červených číslech“, jelikož státní pokladna vykázala schodek 28,5 miliardy korun. Jedná se tak o lepší výsledek, než jaký během roku 2019 očekávala minimálně část trhu (počítalo se až se čtyřicetimiliardovým schodkem). Zároveň jde o nejhorší výsledek hospodaření státní kasy od roku 2015. Pro takový výsledek se vzhledem k solidnímu výkonu tuzemské ekonomiky v loňském roce a nejnižší míře nezaměstnanosti v EU i v OECD i vzhledem k ne až tak slavné investiční činnosti vlády jen těžko hledá ekonomické opodstatnění.
Klíčovým důvodem takřka třicetimiliardového „manka“ je skutečnost, že daňové příjmy již loni nepodporovaly rozpočtové plnění nad rámec plánu jako v letech předchozích, a například inkaso nejdůležitější daně, DPH, za plánem zaostalo. Celkové veřejné výdaje však i za rok 2019 vykážou přebytek, pravděpodobně 0,4 procenta, a to díky celkově přebytkovému hospodaření krajů, obcí a fondů sociálního zabezpečení. V přebytku za loňský rok podobně jako v roce 2018 skončí takzvaný důchodový účet. Česká republika tak i za loňský rok vykáže nejnižší úroveň veřejného zadlužení v rámci zemí Visegrádské skupiny a v pořadí zemí Evropské unie podle toho, jak nízký je jejich veřejný dluh v poměru k hrubému domácímu produktu, obsadí příčku v první pětce zemí. Schodek státního rozpočtu k HDP vykazuje za rok 2019 hodnotu -0,5 procenta, stejně jako v roce 2008. Rok 2008 byl přitom rokem vrcholící konjunktury před příchodem světové finanční krize. Lepší výsledek celoročního salda hospodaření v poměru k HDP než loni vykázal státní rozpočet za celé období od poloviny 90. let pouze v letech 2016 až 2018.
V roce 2020 je třeba počítat se schodkem 50 miliard korun. Vláda se tedy letos nevejde do rozpočtovaného pásma „povoleného deficitu“, což zvýší její potřebu financování. I když nová Strategie financování a řízení státního dluhu z konce roku 2019 počítá pro letošek s výrazně menším objemem vydaných dluhopisů, než tomu bylo loni, je možné, že nakonec vláda přece jenom vydá dluhopisů více, než nyní plánuje.
Opozice svojí kritikou míří poněkud mimo terč, když tvrdí, že nebýt „vysátí“ účtu bývalého Fondu národního majetku byl by schodek o osmnáct miliard vyšší, tj. na úrovně zhruba 47 miliard korun. Ne že by k přesunu zhruba osmnácti miliard korun z takzvaného privatizačního účtu do státního rozpočtu loni nedošlo, nejedná se však o nic, co by zavdávalo příčinu nějaké zvláštní kritice. Tu si spíše zasluhuje struktura výdajů státního rozpočtu – loňská i letošní – a otálení s klíčovými reformami typu té penzijní nebo systému financování veřejné zdravotní péče. Na to, že otálení s těmito reformami je výhledově klíčovým rizikem pro zdárný rozvoj celé české ekonomiky, upozorňují třeba i mezinárodní ratingové agentury, včetně tradičně poměrně přísné Moody’s, jejíž loňská příznivá slova a hodnocení české ekonomiky si pro svůj letošní novoroční projev „vyzobal“ premiér Andrej Babiš.
Nuže, jak se to tedy ve skutečnosti má s údajným „vysátím“ privatizačního účtu? V březnu 2019 ministerstvo financí vskutku převedlo historicky dosud nejvyšší roční částku z privatizačního účtu do příjmů státního rozpočtu (konkrétně do příjmu kapitoly všeobecné pokladní správy). Příslušná částka odpovídá osmnácti miliardám korun. K přesunu těchto prostředků mezi privatizačním účtem a rozpočtem také loni došlo nezvykle brzy, už v březnu. Obvykle totiž k přesunu prostředků dochází v druhé polovině roku, v měsících září až listopadu.
Podmínkou pro přesun prostředků bylo až do roku 2018 záporné saldo hospodaření systému důchodového pojištění. Prostě to, že na virtuálním důchodovém účtu výdaje převyšovaly příjmy. To se po roce 2008 dělo každoročně až do roku 2017. V roce 2018 ale důchodový účet vykázal přebytek. To podle ministerstva financí vedlo k „absurdní“ situaci, kdy by kvůli přebytkovému hospodaření v oblasti důchodů mělo na privatizačním účte nechat peníze ležet ladem.
Koncem roku 2018 ale parlament schválil Novelu zákona o zrušení Fondu národního majetku ČR, což mimo jiné znamená, že ministerstvo financí (nástupnický orgán někdejšího Fondu národního majetku) loni již mohlo převést prostředky z takzvaného privatizačního účtu do státního rozpočtu i při předpokladu přebytkového hospodaření důchodového účtu. A za loňský rok – konečná čísla ještě nemáme – by hospodaření důchodového účtu podle všeho přebytkové být mělo. Vždyť ke konci listopadu 2019 činil přebytek na důchodovém účtu zhruba jedenáct miliard korun. To je jen zhruba o 600 milionů nižší přebytek, než jaký důchodový účet vykazoval koncem listopadu 2018. Přitom za celý rok 2018 skončil důchodový účet v přebytku zhruba 18,6 miliardy korun.
Ministerstvo financí letos v březnu zmíněné nové zákonné možnosti využilo a „vytáhlo si“ – opozice říká „vysálo“ – z privatizačního účtu uvedených osmnáct miliard do státního rozpočtu.
Už v roce 2012 byla uzákoněna možnost převádět prostředky z privatizace, z onoho takzvaného privatizačního účtu (v současnosti jsou jeho klíčovou položkou dividendy ČEZ), do státního rozpočtu. V letech 2012 až 2018 objem převedených prostředků činil ročně průměrně 8,6 miliardy korun. Převáděné prostředky byly v letech 2012 až 2017 vykazovány jako kompenzace deficitu důchodového účtu, ačkoli je pravdou, že kvůli pouze virtuální – nikoli faktické – existenci důchodového účtu po převodu do státního rozpočtu splývaly s ostatními zdroji rozpočtu, kupříkladu daňovým inkasem.
Loňský zmíněný osmnáctimiliardový převod je tedy více než dvojnásobkem průměrné hodnoty. Dosud nejvyšší roční částka byla v letech 2012 až 2018 převedena hned v roce 2012, kdy v září toho roku došlo k převodu 14,4 miliardy korun.V roce 2018 z výše uvedeného důvodu k převodu mezi privatizačním účtem a státním rozpočtem nedošlo, od roku 2012 vůbec poprvé. Loňskou nadprůměrnou částku převodu tak lze chápat jako „kompenzaci“ právě za předloňský rok, a to včetně jejího načasování, jak je zmíněno, nezvykle na první čtvrtletí roku.
Ministerstvo financí by do budoucna mělo lépe vysvětlovat tyto a podobné své kroky, aby rozptýlilo možné obavy, že se při průběžném plnění rozpočtu ocitlo třeba kvůli slabšímu než předpokládanému výkonu ekonomiky pod tlakem, a musí si tak vypomáhat ne zcela standardním způsobem. Pokud bude své kroky lépe veřejnosti vysvětlovat, nebude zbytečně nahrávat opozici na smeč.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
