Stavebnictví loni mělo nejlepší rok od úderu světové finanční krize před více než deseti lety. Počet zahájených bytů, 38 677, je nejvyšší od roku 2008. Je ovšem pravda, že stále o zhruba pět tisíc bytových jednotek zaostává za vrcholnými léty 2006 až 2008. Částečně je to dáno kapacitním omezení tuzemského stavebnictví.
Stavební trh se totiž v ČR v posledních letech vyvíjí „ode zdi ke zdi“. Po pokrizových, hubených letech, která skončila vlastně teprve v roce 2016, rychle přišla léta tučná, dá se říci až „přetučnělá“. Stejně jako organismus, který si během hubených let zvykne jen na malý přísun potravy, nemá kapacitu vstřebat „nášup“ let „přetučnělých“, nedisponuje ani tuzemské stavebnictví kapacitou absorbovat nynější nárůst poptávky. Kapacitní omezení plyne z toho, že během hubených let odešla z byznysu řada stavebních firem. Snížily se také početní stavy zaměstnanců ve stavebnictví. Na přehřátém trhu práce a v době rekordně nízké míry nezaměstnanosti je pro stavební firmy obtížné získávat nové vhodné zaměstnance, což samozřejmě kapacitní omezení stavební produkce jen utužuje.
Kapacitní omezení také může do značné míry za to, že loni stavební výroba přidala jen necelou třetinu toho, co v roce 2018. Za celý rok 2019 rostla tempem 2,4 procenta, zatímco v roce 2018 činilo tempo 9,2 procenta. Pozemní stavitelství vykázalo loni slabší celoroční nárůst než stavitelství inženýrské. Pozemnímu stavitelství k lepšímu výkonu tedy nepomohl ani zmíněný nejvyšší počet zahájených bytů za více než desetiletí. Inženýrskému stavitelství nahrávalo intenzivnější čerpání peněz z evropských fondů, které často proudí právě do projektů v oblasti inženýrského stavitelství. V letošním roce je třeba počítat se zpomalením tempa růstu stavební produkce, která bude pouze stagnovat.
Zahraničnímu obchodu ČR se v roce 2019 poměrně dařilo, jeho výsledná bilance, přebytek 149 miliard, je třetím nejlepším výsledkem v historii ČR. Vyšší kladné saldo vykázala bilance českého zahraničního obchodu v novodobé historii země počítané od roku 1993 již jen v letech 2016 a 2017. Po většinu roku zahraniční obchod překonával očekávání trhu a zachovával si odolnost vůči nepříznivým mezinárodním ekonomickým podmínkám. V závěru roku si to sice trochu „pokazil“, jelikož prosincový schodek byl hlubší (-6,7 miliardy korun) než trh ve střední hodnotě analytických odhadů předpokládal (-4,9 miliardy). Zklamání má na svědomí zejména horší než předpokládaný prosincový vývoj tuzemského průmyslu. Exportérům nehrálo do karet ani prosincové posilování koruny vůči euru i dolaru. Zahraničnímu obchodu se loni dařilo díky poměrně slabé koruně, ale zejména kvůli odolnosti tuzemského průmyslu, zejména automobilového, vůči německému a čínskému zpomalení.
Vývoz do Německa vzrostl meziročně o necelé procento, což je velmi solidní výsledek, zejména vzhledem k tomu, že náš západní soused se loni ocitl na hraně technické recese. Česko dokázalo navýšit i svůj export do zpomalující Číny, a to meziročně o více než dvě procenta. Vývoz do Maďarska stoupl o více než desetinu, stejně jako export do USA a Ruska. Desetinové navýšení exportu do USA v době, kdy tamní administrativa realizuje dlouhá desetiletí nevídaná ochranářská opatření, představuje velmi dobrý výsledek. Nepřekvapí naopak, že loni poklesl tuzemský vývoz do Británie, a to o necelá dvě procenta. Důvodem samozřejmě byla nejistota spjatá s brexitem. Letos se zahraničnímu obchodu povede o něco hůře. Vývoz totiž poroste méně než dvouprocentním tempem, zatímco dovoz naopak tempem více než dvouprocentním.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
