Veřejné zadlužení České republiky loni narostlo v nominálním vyjádřením nejvíce v historii, a to o 430,4 miliardy korun. Nárůst zadlužení tak překonal nárůsty z pandemických let 2020 a 2021, které činily zhruba 413, resp. 417 miliard korun.
Na růstu zadlužení se podílela hlavně ústřední vláda, neboť obce a kraje loni vykázaly přebytek, a to dokonce třetí nejvyšší v historii. Tento přebytek, odpovídající, 32,8 miliardy korun, na němž se z poloviny podílí přebytek metropole Prahy, 15,5 miliard korun, tak poněkud vylepšuje celkový stav českého veřejného zadlužení, který je však i tak již třetí rok v řadě neutěšený. Důvodem přitom není ani tolik samotná výše zadlužení, které je v poměru k HDP v rámci EU stále citelně podprůměrné, ale tempo jeho nárůstu.
Klíčem ke stabilizaci veřejného zadlužení je tak náprava hospodařen í ústřední vlády, tedy státního rozpočtu. Jenže zatím se nezdá, že se tato stabilizace podaří, či že se k ní alespoň nakročí. Tedy rozhodně ne letos.
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka sice minulý víkend v televizi uvedl, že neočekává, že by vláda předkládala Sněmovně novelu letošního státního rozpočtu. Důvodem je podle něj to, že se sice vládě nepodaří zajistit příjmy z mimořádných daní a odvodů v plné plánované výši 100 miliard, zároveň však díky dramatickému poklesu cen energií a burzách EU budou významně nižší kompenzace související se zastropováním cen energií domácnostem i firmám.
Přestože Jurečkův argument zní logicky, pohled do historie ukazuje, že vládě se s největší pravděpodobností nepodaří „vejít“ do schodku 295 miliard korun, jejž si pro letošek vytyčila jako maximální možný. Musela by v takovém případě nakonec stejně rozpočtový zákon novelizovat. Novelizace tohoto zákona tak má nyní značnou pravděpodobnost a nelze vyloučit, že schodek za letošní rok bude dokonce blíže k úrovni 400 miliard korun než k úrovni 300 miliard.
V tomto miléniu, počínaje rokem 2001 a konče loňskem, totiž vlády v těch letech, v nichž celoročně nakonec hospodaří schodkově, vykazuje za první tři měsíce roku v průměru deficit, který odpovídá patnácti procentům celkového celoročního schodku státního rozpočtu. Uvedená průměrná hodnota patnácti procent platí také pro zúžené, novější období let 2010 až 2022. V těchto výpočtech nejsou zahrnuty roky 2016 a 2018, kdy tehdejší vlády hospodařily s celoročním přebytkem státního rozpočtu.
Letos za první tři měsíce roku činí schodek už 166,2 miliardy korun. Jestliže vláda plánuje mít schodek maximálně 295 miliard, už tedy „vypotřebovala“ 56 procent této maximální částky. Přičemž, jak už jsme si řekli, dlouhodobý průměr činí za první tři měsíce pouze patnáct procent celkového celoročního deficitu. Pokud by vláda měla být letos za první čtvrtletí na této dlouhodobě průměrné úrovni patnácti procent, musela by ke konci března mít schodek nejvýše kolem 44 miliard korun. Ve skutečnosti jej má o zhruba 122 miliard vyšší.
Samozřejmě, letošní rok je vzhledem k mimořádné situaci na energetických trzích – loňské i letošní – specifický. Přesto se zdá být s ohledem na historický vývoj krajně nepravděpodobné, že by se vládě podařilo opravdu stlačit schodek pod 300 miliard korun. Citelně vyšší pravděpodobnost má to, že bude hospodařit s deficitem citelně nad úrovní 300 miliard korun, nejpravděpodobněji kolem 320 miliard korun, v extrémnějším případě dokonce s deficitem v pásmu 350 až 400 miliard korun.
Pokud vláda letos nedokáže hospodařit se schodkem maximálně 295 miliard, jak si jej vytyčila, bude to zlý signál i do příštích let. Volby totiž budou blíže a blíže, čímž zesílí odpor vlády k opravdu razantním škrtům a dalším nepopulárním opatření. Letos příležitost existuje. Tak snad si ji kabinet nenechá vzít. S napětím proto čekejme, co zhruba do měsíce předloží v balíčku opatření, jak sliboval premiér Fiala. Slibovaných 70 miliard úspor je ale jen začátek. Dobrý, ale pořád jen začátek.
Veřejné zadlužení České republiky loni narostlo v nominálním vyjádřením nejvíce v historii, a to o 430,4 miliardy korun. Nárůst zadlužení tak překonal... více
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
