Nové údaje ministerstva financí potvrzují, že investice do spořících státních dluhopisů, představuje jeden z nejlepších způsobů, jak se chránit před inflací. Lidé, kteří pořídili Dluhopisy Republiky v protiinflační variantě s datem emise 3. ledna letošního roku, a kteří je tedy upisovali loni na podzim, se totiž letos dočkávají ročního výnosu 15,1 procenta (zde). Jednalo se o dosud poslední emisi těchto dluhopisů, neboť Fialova vláda rozhodla v praxi jejich vydávání nepokračovat.
Pro srovnání, maximální dosažitelná úroková sazba se momentálně u nejlépe úročených termínových vkladů v ČR pohybuje nad úrovní šesti procent.
Termínový vklad v bance představuje srovnatelně bezpečný produkt jako státní spořící dluhopis, pokud se vložená částka pohybuje v limitu zákonného pojištění vkladů, jímž je částka 100 tisíc eur (ta nyní odpovídá zhruba 2,44 milionu korun). Pokud je výše vkladu nad touto limitní částkou, je bezpečnější mít dané prostředky investovány prostřednictvím spořícího státního dluhopisu
Z tohoto srovnání plyne, že spořící dluhopisy v protiinflační variantě jsou letos opravdovým investičním „ternem“. Při vysoké míře bezpečnosti totiž lidem, kteří si je pořídili, zajišťují výnos, který ze srovnatelně rizikových produktů (rozuměj: velmi málo rizikových) suverénně nejlépe vzdoruje inflaci. Česká národní banka letošní celoroční inflaci odhaduje ve své nejnovější prognóze na 15,8 procenta. Pokud by taková vskutku byla, zmíněné úročení uvedených spořících dluhopisů za ní tedy jen těsně zaostane. Výnos na Dluhopisech Republiky vydaných po 1. 1. 2021 je navíc ještě v důsledku pandemie osvobozen od příslušné daně, tedy od daně z příjmu z výnosu.
Noví zájemci o protiinflační spořící dluhopisy ale už mají smůlu, protože Fialova vláda se k praxi vydávání těchto protiinflačních spořících dluhopisů vrátit nehodlá upustit. Není se co divit, neboť na trhu si od českých i mezinárodních investorů z řad bank, fondů a dalších finančních institucí letos na šest let půjčuje průměrně za zhruba 4,6 procenta. To je v porovnání s uvedenou hodnotou 15,1 procenta zhruba třikrát nižší úrok.
Lidé si loni na podzim pořídili v uvedené emisi protiinflační spořící dluhopisy za zhruba 40,1 miliardy korun. Na úrocích jim tedy stát v rámci dané emise vyplatí za letošek takřka 6,1 miliardy korun. Pokud by se stejnou sumu půjčil na trhu za uvedenou letošní průměrnou sazbu šestiletých dluhopisů, 4,6 procenta, vydá na příslušné splátce úroků letos zhruba 1,8 miliardy. Stát tedy na půjčování od lidí letos v rámci dané emise „prodělá“ 4,3 miliardy korun – a tolik více zaplatí, než pokud by si běžně půjčoval na trhu.
A to si ještě stát srazil úrok tím, že zrovna k měsíci říjnu 2022 zavedl energetický úsporný tarif a také ke stejnému měsíci odpustil lidem a firmám poplatek z podporované zdroje energie. Tím za pomoci statistického úřadu, jenž zvolil příhodnou metodiku, docílil optického snížení inflace, přestože dané inflační tlaky z ekonomiky nijak nevymizely.
Úsporný tarif znamená, že část energií místo spotřebitelů platí stát, jenž tedy platí i poplatek za podporované zdroje. Spotřebitelé si je zaplatí později, například v podobě vyšších daní, protože stát v zásadě trvale nemá jiné příjmy, než jsou daně poplatníků. Nicméně do statistiky spotřebitelských cen se již od října počítají nižší ceny. Ponížení je dáno právě zavedením úsporného tarifu a odpuštěním poplatku za podporované zdroje. Pokud by stát tato opatření zavedl třeba až od listopadu, bude říjnová inflace činit 18,6 procenta namísto nynějších 15,1 procenta. Stát by pak na úrocích za protiinflační dluhopisy vydal bezmála 7,5 miliardy korun, neboť jejich úrok se počítá právě na základě říjnové meziroční inflace, resp. příslušného bazického indexu. Načasováním zavedení obou zmíněných opatření právě na říjen tak stát ušetřil zhruba 1,4 miliardy korun. A držitelé spořících protiinflačních dluhopisů upsaných loni na podzim mají tedy odpovídajícím způsobem ponížený výnos.
Takže pokud loni na podzim člověk upsal protiinflační spořící dluhopisy za jeden milion korun, jen z důvodu načasování zavedení úsporného tarifu a odpouštění poplatku za podporované zdroje bude jeho letošní výnos o 35 tisíc korun nižší.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
