Vzkaz guvernéra ČNB o zvyšování úrokových sazeb vedl k posilování koruny. Spekulanti ji však masivním výprodejem české měny mohou zase srazit dolů.
Psal se únor 2008. Václava Klause znovuzvolili českým prezidentem, Fidel Castro naopak oznámil, že prezidentem už být nechce, a Markéta Irglová získala Oscara za píseň k filmu Once. A Česká národní banka udělala něco, co od té doby až dosud neučinila – zvýšila klíčové úrokové sazby. Po takřka deseti letech je jasné, že doba snižování sazeb, respektive jejich udržování na úrovni takzvané technické nuly, je u konce. Guvernér centrální banky Jiří Rusnok těsně před začátkem prázdnin signalizoval, že úrokové sazby se od úrovně technické nuly „odlepí“ – poprvé od listopadu 2012 – v již běžícím třetím čtvrtletí. Možná už začátkem srpna. Tím potěšil mnohé „dovolenkáře“, jelikož česká měna v reakci na jeho slova zpevnila – a zpevněná zůstává. Signalizovaný růst sazeb totiž korunu zatraktivnil v očích mezinárodních investorů, protože zvýšil úrokový výnos prostředků uložených v korunách.
V uplynulých dnech tedy koruna posílila na svoji nejsilnější úroveň vůči euru za celé období od listopadu 2013 a současně na nejsilnější úroveň vůči dolaru od prosince 2014. Prostý součet číselných hodnot euro-korunového a dolaro-korunového kurzu zároveň klesl na svou nejnižší úroveň od září 2014. Převážná většina Čechů, kteří vyrážejí na zahraniční dovolenou, tak zažije levnější prázdniny než loni i předloni. Což mimochodem není dobrá zpráva pro opoziční politiky. Těm by se z daného úhlu pohledu vládní hospodářská politika kritizovala před volbami mnohem snáze při slabé měně, s níž by si čeští voliči za hranicemi připadali jako chudí příbuzní.
Pozor na „velké kluky“
Slova a signály guvernéra Rusnoka pochopitelně nejsou všemocné. Za aktuálním posilováním české měny je radno hledat také solidní a stále se lepšící stav české makroekonomiky. Vždyť ze všech významných vyspělých ekonomik, sdružených v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), vykázala letos v prvním čtvrtletí vyšší mezikvartální růst jediná, a sice Lotyšsko. Přitom tříprocentní meziroční expanze české ekonomiky předčila o takřka celý procentní bod průměrný růst zemí jak EU, tak zmíněné OECD.
Český zahraniční obchod se po malátném dubnovém výkonu v květnu – za nějž máme nejčerstvější dostupná data – opět vzchopil a měsíční objem vývozu i dovozu se přiblížil historickému maximu. Vývozy přitom stále převyšují dovozy. A to tak, že jejich náskok byl v prvních pěti měsících roku v novodobé historii ČR výraznější pouze v jediném roce, a sice loni. To tedy znamená, že zahraniční firmy nakupují markantně více českého zboží, než kolik české firmy nakupují zboží zahraničního. Zahraniční kapitál tedy ve výsledku plyne k nám. A protože čeští exportéři více či méně fungují v korunách, v nichž například vyplácejí mzdy nebo subdodavatele, je zřejmé, že tento příliv kapitálu rovněž působí ve směru posilování české měny.
Vyhlídku na cenově výhodné prázdninové zahraniční dovolené tak teď mohou Čechům překazit v zásadě jen dvě věci, které mají potenciál korunu znatelně znehodnotit. Tou první by byla slabounká červnová inflace. Příslušné číslo oznámí statistici dnes ráno. ČNB ve své aktuální prognóze počítá s tím, že dosáhne úrovně 2,6 procenta. A to se takřka jistě nestane. Trh předpokládá nižší meziroční tempo růstu cenové hladiny, pouze ve výši 2,3 procenta. Je pravděpodobné, že právě tuto hodnotu inflace vskutku vykáže. Pokud by se tak stalo, „dovolenkáři“ mohou být pořád v klidu. Taková hodnota je stále ještě bezpečně nad dvouprocentním inflačním cílem ČNB. Teprve pokud by inflace zpomalila na úroveň 2,1 procenta a nižší – což by v době, kdy bulvár vyhlíží „kostku másla za 70 korun“, bylo opravdu nečekané – mohou se „dovolenkáři“ začít strachy třepat, řečeno s Rusnokem, tehdy ještě premiérem.
Rusnok se třepal, aby nemusel letět na pohřeb Nelsona Mandely, Češi by se třepali, aby vůbec někam letěli. S mdlou inflací by totiž ČNB odložila zvýšení úrokových sazeb, na což by mezinárodní investoři reagovali výprodejem koruny. A ten by Čechy připravil o kupní sílu v zahraničí.
Další ohrožení levné zahraniční dovolené představují mezinárodní spekulanti, různé fondy a další „velcí kluci“. Ti si před dubnovým ukončením intervenčního režimu ČNB vsadili na posílení české koruny. Sázka jim vychází. Jenže evidentně čekají, až koruna posílí ještě výrazněji, aby se jí pak zbavili a mohli realizovat svůj bezpracný výnos z nákupu slabé a prodeje silné koruny. Že stále převážně vyčkávají, naznačují údaje o podílu českých vládních dluhopisů v zahraničních rukou. V květnu dále meziměsíčně stoupl, byť celkem nepatrně. Otázkou tak zůstává, dokdy budou ochotni čekat, respektive jaké posílení koruny už se jim bude zdát dost dobré na to, aby se české měny zbavili. Jakmile tak učiní a na trh vrhnou kvanta korun, česká měna se tím znehodnotí. Může se tak dít plynule, pak znehodnocení nebude výrazné, ale může se tak stát také třeba naráz, a pak by koruna prudce oslabila a „dovolenkáři“ zaplakali.
V současnosti se kurz koruny vůči euru i vůči dolaru pohybuje pod úrovní, kde by od července do září měl dle předpokladu trhu v průměru být. Češi by tedy měli s možným oslabením koruny už během prázdnin počítat. Což mimochodem znamená neotálet s výměnou peněz na dovolenou.
Prázdniny, jaké pamatujeme z roku 2008, s eurem za necelých 24 korun a s dolarem za 15,50, se letos určitě nevrátí.
Vyšlo v Mladé frontě Dnes.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
