Úřady razantně vytahují do boje proti švarcsystému, jehož zákaz platí od letošního ledna. Reagují tak na rozmach této formy podnikání, kterou počátkem 90. let „vynalezl“ podnikatel Miroslav Švarc a pří níž „zaměstnanci“ vystupují vzhledem k zaměstnavateli formálně jako jeho subdodavatelé, tedy jako jiní samostatní podnikatelé. Pracovníkovi, který je tímto způsobem „zaměstnán“, hrozí pokuta až 100 tisíc korun, firmám dokonce 250 tisíc až 10 milionů.
Pomiňme opravdu nešťastné načasování takového kroku do doby, kdy z důvodu nelehké ekonomické situace prostě mnozí lidé nemají jinou možnost než být „zaměstnáni“ na živnostenský list, nebo nemít práci žádnou. Předně je totiž třeba zdůraznit, že rozmach švarcsystému je jen jednou z forem přirozené reakce lidského (podnikatelského) ducha na regulace uvalené na něj státem. Ekonomové hovoří o „regulatorní arbitráži“. Tak označují situaci, kdy se lidé snaží tu či onu regulaci obcházet. Kdyby ovšem stát reguloval přiměřeně, kdyby byly třeba daňové sazby na takové úrovni, že by lidé měli pocit, že to, co odvádějí, je plně užíváno na opravdu potřebné účely, a ne na korupci, parazitické lobbisty či vily v karibských rájích, švarcsystém by byl možná i neznámý pojem. Podněty lidí k regulatorní arbitráži by jistě byly mnohem slabší než dnes. A to zřejmě i mezi politiky – ti totiž své asistenty i poradce dlouhá léta rádi zaměstnávali právě po vzoru podnikatele Švarce.
Vzhledem k tomu, že v praxi je nemožné určit, kde končí legální formy podnikání a začíná švarcsystém, stát by jej měl legalizovat a zpytovat svědomí. Rozmach švarcsystému je především signál, že státní aparát nehospodaří dobře.
Vyšlo v Profitu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
