Dárcovství orgánů: ano, nebo ne? V České republice, jak si všímá agentura Factum Invenio v loňské analýze, pozvolna hasne kdysi horečnější debata o transplantacích a dárcovství orgánů. Jednou z příčin je uvedení zákona o předpokládaném souhlasu, jenž je platný od roku 2002. S jeho přijetím prý klesla mediální přitažlivost tématu.
Plamenným debatám není odzvoněno, alespoň při pohledu za oceán. V USA nyní „jede“ jiná diskuse – trh s orgány: ano, nebo ne? Některé orgány, typicky ledviny, lze poskytnout, aniž by dárce musel být nutně nebožtíkem. Jenže nabídka zdaleka nedostačuje poptávce. Seznamy čekatelů na ledvinu (od mrtvých i živých) se každým rokem dlouží. V USA není zakotven institut předpokládaného souhlasu tak jako u nás, počty fatálních dopravních nehod setrvale klesají a hi-tech „JIPky“ udržují při životě ty, kteří by dříve skonali.
Sílí tak hlasy, aby byl otevřen trh s orgány. Živí by byli finančně motivováni, aby pomohli přivřít nůžky mezi nabídkou a poptávkou. Významní ekonomové jako Al Roth z Harvardu či Gary Beckerz Chicagské univerzity popisují, jak by mohl vypadat.
Benjamin Hippen, nefrolog, jenž se zabývá transplantacemi ledvin, zase v březnu přišel se studií (kterou vydal Cato Institute), jež budí smíšené pocity. Zejména proto, že lékař doporučuje vzít si za příklad Írán. Země, jež je s USA na kordy a která mimo jiné stojí po boku Venezuely v čele avantgardy snažící se obchodovat s ropou bez použití amerického dolaru, je jedinou na světě, v níž existuje oficiální, státem regulovaný trh s orgány, konkrétně ledvinami. Tedy avantgarda rovnou dvojitá.
Jak trh funguje? Prodávající, popisuje Hippen, obdrží za ledvinu v přepočtu zhruba dvacet tisíc korun od íránské vlády. K tomu pojistku, jež v době jednoho roku od operace kryje možné výlohy s léčbou (výhradně) jejích následků. To ale není vše: prodávající též získá odměnu od kupce ledviny (je-li tento chudý, neschopný platby, hradí sumu dobročinné spolky), jejíž výše kolísá v přepočtu mezi 37 500 a 73 500 korunami.
Kritici Hippenovy studie nerozporují ani tak samotnou myšlenku, jako spíše příklad. Zrovna Írán. Nejde jen o politickou citlivost, nýbrž i o to, že nemocniční záznamy jsou v zemi velmi chudé. Těžko tedy rozkrýt jednotlivé osudy prodávajících a kupujících, již v souhrnu vytvářejí fungující trh. Není míra, v níž islámský režim trh reguluje vysoká až příliš? Vede k prodeji ledviny čistě jen vidina peněz, nebo tak či onak ponouká státní dráb?
Týden, 12.5.2008, aktualizováno
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
