Koruna dnes odpoledne středoevropského času poprvé od září 2012 posílila pod psychologickou úroveň 24,50 za euro (viz graf). Hlavním důvodem je rozevírání nůžek mezi úrokovými sazbami na koruně a na euru. Trh nyní předpokládá, že se do března rozevřou do největší šíře od prvního pololetí roku 1999, tedy takřka za celou existenci eura.
Koruně svědčí také odeznívání obav z tíživých dopadů šíření omikronu, relativně nové varianty covidu. Devizoví obchodníci též pozitivně hodnotí – ve prospěch koruny – stále patrnější odeznívání světové logistické krize, jejíž slábnutí zlepší výkon českého průmyslu, a tedy i tuzemského exportu, což má rovněž zpevňující vliv na korunu.
Zpevňování koruny je převážně pozitivním znakem, pokud není přehnané, což zatím není. Vydělávají na něm dovozci, kteří v zahraniční nakupují levněji. Svědčí také lidem, kteří pobývají v zahraničí, třeba na dovolené. Zpevnění koruny vůči dolaru ale může přinést také postupné zlevnění třeba elektroniky v kamenných obchodech v ČR. Čechům také zlevňují nákupy na zahraničních e-shopech. Silná koruna naopak neprospívá vývozcům, kteří na exportních trzích ztrácí konkurenceschopnost.
Posilování koruny je zejména důsledkem vzestupu inflace a inflačních očekávání a reakce České národní banky na tento vývoj. Bez zásahu centrální banky by se mohla inflace vymknout kontrole jako například v Turecku, kde bude letos na jaře kulminovat zřejmě až na více než 50procentní úrovni. Růst úrokových sazeb, který boj s inflací doprovází, pochopitelně zhoršuje dostupnost úvěrů – jak těch firemních, tak spotřebitelských nebo hypotečních. V tomto smyslu tedy ovlivňuje ekonomiku nepříznivě. Ovšem lépe troška hořké medicíny nyní než nechat inflační situaci „bez léčby“ a dát tak vzniknout těžkému dlouhodobému ochoření, jakým nyní trpí třeba právě zmíněné Turecko. Navíc sílící měna je z velké části příznakem sílící ekonomiky, která už dále není jen „levnou montovnou“.
Rychlé posilování pochopitelně exportéři nijak zvlášť nevítají. Na druhou stranu, zpevňování není tak výrazné, aby ty opravdu konkurenceschopné jakkoli výrazněji ohrožovalo. Koruna je navíc dlouhodobě spíše podhodnocená, v důsledků intervencí České národní banky z let 2013 až 2017, jimž uměle korunu oslabovala. Jestliže vývozce neunese posílení koruny z 25,50 na 24,50 za euro, zřejmě stejně jeho byznysmodel není dlouhodobě udržitelný a tento vývozce tak již není přílišným přínosem pro tuzemskou ekonomiku. Navíc se vývozci mohou proti příliš výraznému posílení koruny zajišťovat, což činí jejich stále větší část. Export v Česku ještě navíc vykazuje značnou dovozní náročnost, takže to, že vývozcům díky silnější koruně zlevňují dovážené vstupy, jim přece jenom ulevuje tváří v tváří zmíněnému zhoršení konkurenceschopnosti na vývozních trzích.
Další posilování už bude pomalejší. K hranici 24,00 za euro se už bude propracovávat obtížněji a letos jí patrně ani nedosáhne. Faktory stojící za posilováním koruny totiž postupně vyprchávají a slábnou a navíc se nepříznivě promítne zpřísňování americké měnové politiky, které zvýší atraktivitu „všemocného“ dolaru tváří v tvář měnám, jako je euro či koruna.
Do léta koruna vůči euru posílí již jen poměrně nepatrně, maximálně o nižší desítky haléřů. Hlavní část svého posilování si odpracovala. Pokud by například propukla rusko-ukrajinská válka či zásadně zhoršila vnitropolitická situace v Kazachstánu, hrozí naopak i citelnější oslabení koruny. Takže nemá moc smysl vyčkávat. Kdo si devizy na dovolenou nakoupí třeba už nyní, žádnou velkou chybu určitě neudělá.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
