Česká koruna i české akcie jsou oběťmi dnešního „krvavého“ obchodování na tuzemských i světových trzích. Česká měna vůči euru zejména v první polovině obchodního dnes prudce oslabila. Kurs koruny k euru se dostal dokonce nad intervenční úroveň kolem 27 korun za euro. Během intervence ovšem Česká národní banka korunu uměle oslabovala.
Euro se dnes prodávalo i za 27,12 koruny, plyne z dat Bloombergu. Koruna tak znehodnotila právě na slabší úroveň, než jakou měla po podstatnou část intervence. Intervence České národní banky probíhala v letech 2013 až 2017 a centrální banka tehdy koruně bránila v posílení pod úroveň 27 korun za euro. Například po většinu roku 2016 však byla koruna i tak silnější, než kolik činí její dnešní zmíněná nejslabší úroveň 27,12. Česká měna tak dnes byla nejslabší od dubna 2017.
„Krvácely“ také akcie obchodované na pražské burze. Jejich hlavní ukazatel, index PX, oslabil na absolutní nejnižší úroveň od 31. března 2009, a sice 743,33 bodu, ačkoli ke konci obchodování se pohyboval o trochu výše.
Prudce se propadaly akciové trhy po celém světě, obecně se trhy nacházely v „hyperturbulentním“ módu. Americké akcie zažily svůj třetí největší krach dějin. Výrazněji se propadaly už jen během krachů roku 1987 a 1929. Jejich klíčový ukazatel, Standard & Poor’s 500, se totiž jednu chvíli propadal i o 11,4 procenta. Během dne muselo být obchodování s americkými akciemi kvůli nadlimitnímu propadu přerušeno.
Paniku na trzích umocnila americká centrální banka, která včera večer středoevropského času v rámci druhého nouzového měnověpolitického zasedání v krátkém sledu rozhodla o historickém snížení základní úrokové sazby, a to o celý procentní bod. Naposledy došlo ke snížení v takovém rozsahu ze dne na den před takřka čtyřiceti lety, v srpnu 1982. Historický tah americké centrální banky však dnes nedošel svého cíle. Naopak. Dělo se to, co při nouzovém snížení základní sazby o týden dříve. Vlastně dnes byla situace ještě horší, neboť akciové propady se dále zvýraznily a prohloubily, což právě postihlo i českou měnu a české akcie, obecně vnímané jako rizikovější aktiva.
Celá řada dalších centrálních bank, od kanadské po korejskou, podniká kroky k uvolnění utažených měnových podmínek. Ty však zůstávají utaženy. Dost možná, že si investoři vykládají kroky centrálních bank jak akt zoufalství. Centrální bankéři v jejich vidění naráží opakovaně a stále důrazněji hlavou do zdi, kterou ovšem nemají šanci prorazit. Pokud ovšem snižování úrokových sazeb a další podpůrné kroky v oblasti měnové politiky (jako jsou navýšené odkupy dluhopisů či mezinárodně koordinované kroky k navýšení likvidity a redukci rizikových přirážek) vnímají investoři tak jako tak coby zoufalý pokus, může je spíše ještě dále vyděsit než uklidnit.
V současné době je situaci možné zklidnit zřejmě nikoli měnovou politikou, nýbrž čímkoli z následujícího. Zaprvé, nalezením účinné vakcíny či léku na koronavirus. K tomu ovšem nedojde dříve než květnu. Zadruhé, stabilizací počtu nakažených ve většině zemí světa. Dynamika je však bohužel opačná. Například Itálie bude mít podle všeho do týdne v přepočtu na obyvatele 200krát více nakažených než Čína. Zatřetí, provedením historického, mezinárodně koordinovaného fiskálního stimulu. Zde je ovšem problémem to, že řada zejména západních ekonomika je už nyní předlužena. Zvláště výrazně například těžce zkoušená Itálie.
Svým způsobem je svět ve slepé uličce, či spíše ve slepém tunelu. Zoufale hledá cestu ven, ale příslovečné světýlko, za nímž by se vydal, zatím ani nevidí.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
