Zlevnění ČEZ se však netýká těch jeho zákazníků, kteří si cenu elektřiny zafixovali na dobu určitou. Se zlevněním tedy může počítat přes 1,4 milionu odběratelů elektřiny od ČEZ, zatímco necelý milion odběratelů si bude muset na zlevnění počkat, až doběhne smlouva na dobu určitou. Tento případ tedy ilustruje úskalí fixování cen elektřiny.
Už před nynějším „šokujícím“ krokem ČEZu bylo zřejmé, že domácnosti by měly odolat různým nabídkám k fixaci ceny elektřiny, neboť by si ji mohly i pro několik příštích let zafixovat až zbytečně vysoko.
Loni touto dobou dosahovala cena elektřiny na pražské burze i více než 55 eur za megawatthodinu, dnes megawatthodina vyjde na necelých 43 eur. Ačkoli je tedy burzovní cena elektřiny meziročně zhruba o 25 procent nižší, elektřina pro domácnosti podle nejnovějších údajů ČSÚ meziročně zdražuje o zhruba osm procent. Bylo tedy zřejmé právě to, že dříve či později se pokles burzovních cen elektřiny projeví také ve vývoji ceny elektřiny určené domácnostem. A to se začalo právě teš dít.
Platí, že čím závažnější bude průběh druhé vlny pandemie koronaviru, u nás i ve světě, tím výrazněji nakonec cena elektřiny pro domácnosti klesne. Lidé, kteří budou s fixací příliš pospíchat, tak mohou splakat nad výdělkem. Měli by tedy s fixací počkat minimálně do začátku roku 2021, do kdy zlevní také ostatní dodavatelé, a bude také zřejmější, jak závažná druhá vlna pandemie z ekonomického hlediska vlastně bude. Nelze totiž vyloučit, že tlak na pokles cen elektřiny přetrvá i v příštím roce.
I kvůli nynějšímu zlevnění ČEZ a očekávanému zlevňování dalších dodavatelů v nadcházející době výrazně zvolní tempo obecné spotřebitelské inflace. Ta se tak v roce 2021 dostane z nynějších úrovní nad třemi procenty v meziročním vyjádření na úrovně pod dvěma procenty. Cena elektřiny je totiž „započítána“ ve všem možném, od rohlíku, přes vodné a stočné až třeba oblečení nebo zemědělskou produkci. Navíc, když jde cena jednoho druhu energie takto citelně dolů, zlevňují zpravidla i jiné druhé energií.
Řidiči to v letošním roce pociťují tak, že jim citelně zlevnily pohonné hnoty. Výrazné zlevnění lze očekávat také u zemního plynu. Jisté zlevnění by mohlo nastat také u tepla či uhlí. Kapitolu samu pro sebe představuje dřevo. Ať už palivové dříví nebo pelety zlevňují až o desítky procent. V případě dřeva ovšem není původcem zlevňování ani tak koronavirus jako spíše jiný momentálně přemnožený nežádoucí organismus, totiž kůrovec. Stromy napadené kůrovcem je totiž třeba nuceně kácet, což vede k přebytku dřeva, zejména jehličnanů, na trhu, a tedy k poklesu ceny.
V případě elektřiny tuto chvíli stále existuje značná pravděpodobnost dalšího poklesu cen burzovní elektřiny. Horší vyhlídky globální i tuzemské ekonomiky, zapříčiněné druhou vlnou covidové pandemie, totiž mohou snížit vyhlíženou poptávku po elektřině a tím vyvolat další citelný tlak na její zlevnění. V cenách pro konečné spotřebitelé typu domácností by se ale toto zlevnění projevilo až v příštím roce, nebo dokonce až v roce 2022. Teprve pak lze čekat „odraz ode dna“ a postupný nárůst cen elektřiny.
Sečteno, podtrženo, v tuto chvíli se fixace cen elektřiny nevyplatí. To už větší smysl může dávat produkt, který navazuje cenu elektřiny pro domácnosti na pohyb burzovních cen. Teprve, až bude druhá, případně třetí vlna pandemie koronaviru viditelně odeznívat a žádná další vlna nebude na horizontu, vyplatí se začít vážně uvažovat o fixaci ceny elektřiny. Tedy nejdříve v příštím roce.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.