Po více než osmnácti letech se světové trhy loučí s Alanem Greenspanem, strážcem amerického dolaru a inflace. Greenspan usedl do křesla šéfa Fedu, americké centrální banky, v roce 1987. Poté, co jej prezident Ronald Reagan do funkce jmenoval, dluhopisové trhy zareagovaly nejstrmějším poklesem za pět let. Greenspan byl nahlížen jako nevýrazný muž politického konsenzu, který nebude mít tolik odvahy zatočit s inflací jako jeho předchůdce Paul Volcker. Dnes burzy s podobnou nedůvěrou hledí na Bena Bernankeho, který přejímá Greenspanovu štafetu.
Pouze někteří míní, že šéf Fedu je de facto nejmocnější osobou na planetě, všichni se však shodují, že Greenspan byl nejmocnějším bankéřem světa. „Greenspan je něco jako ekonomický guru, něco jako über-analytik, umí vnímat hospodářské ruchy a šumy podobně jako pes vysokofrekvenční píšťalku,“ píše americký tisk. Nástupce to nebude mít jednoduché.
Greenspanovo mládí se skládalo z nadšení pro saxofon, ekonomii a filozofii objektivismu. Rád diskutoval s filozofkou Ayn Randovou, již obdivoval. Pokračovatelé Randové – například Leonard Peikoff -mu později vyčtou, že na postu šéfa Fedu sjel z objektivistických kolejí a proměnil se v renegáta tohoto směru. Jiní objektivisté však nesouhlasí: Greenspan prý ve funkci jednal tak, aby postupně vytvořil vysoký veřejný dluh, který rozloží celý Federální rezervní systém. Ten systém, jenž podle objektivistů přespříliš šněruje volný trh. Realističtější je, že se Greenspan v praktické funkci snesl z výšin teorie a stal se praktickým eklektikem.
V roce 1954 se Greenspan stal prezidentem konzultantské firmy Townsend-Greenspan & Co. a toto místo se stalo vstupenkou do Bílého domu. Škarohlídové poznamenávají, že do služeb amerického prezidenta uvedly Greenspana i jiné než čistě odborné schopnosti, a rádi uvádějí „Maestrův“ výrok z roku 1973: „Kapitálové trhy jsou právě nyní v nebývale výtečné kondici.“ Dva dny předtím přitom klíčové indexy vystoupaly na svá maxima, a v následujících dvou letech sestoupily o padesát procent ruku v ruce s nejhorší ekonomickou recesí od velké deprese třicátých let.
V říjnu 1987 uvítaly burzy Greenspana černým pondělím. Více nepříznivých efektů tehdy způsobilo největší propad indexu Dow Jones od roku 1914. Na nováčka však Greenspan reagoval obratně. „Fed je připraven zajistit trhům veškerou potřebnou likviditu,“ uklidnil v kritickémobdobí burziány po celém světě.
Opačný efekt měla Greenspanova věta vyřčená o devět let později. „Obchodníci jsou iracionálně nadšení a eskalují ceny akcií k neopodstatněným hodnotám,“ zchladil v prosinci roku 1996 přehnaně optimistické trhy a například japonské akcie téměř vzápětí oslabily o 3,2 procenta. Ani toto varování však neodvrátilo postupné přifukování technologické bubliny, jež nakonec bolavě splaskla v březnu roku 2000. Greenspanovi kritici soudí, že i on má na tom svůj nesmazatelný otisk.
Přesto nelze Greenspanovu éru hodnotit v souhrnu jinak než pozitivně. Po většinu jeho funkčního období se americké ekonomice dařilo kočírovat inflaci a zachovávat více než uspokojivý růst. Nástupce Bernanke bude pravděpodobně daleko sdílnější k médiím a k veřejnosti, banka také nejspíše začne praktikovat metodu inflačního cílení a nový šéf Fedu, jak se sám vyjádřil, již nesáhne ke komentování jiných otázek než těch, jež se týkají monetární politiky.
Světové trhy nemají změny a nejistotu rády, byly by nejraději, zůstalli by už jednou „zaučený“ šéf Fedu ve své funkci až do skonání věků. Také proto se od Bernankeho, jinak jednoho z nejrespektovanějších světových ekonomů dneška, nedají v obecné rovině očekávat žádné razantní odklony od „Greenspanovy linie“. Alespoň ne hned.
***
Greenspan byl zpočátku nahlížen jako nevýrazný muž konsenzu, který nebude mít tolik odvahy zatočit s inflací jako jeho předchůdce Paul Volcker. Dnes burzy s podobnou nedůvěrou hledí na Bena Bernankeho.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
