#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Kolik stojí olympijská medaile a která země jich má z Paříže nejvíce?

12. srpna 2024

Po přepočtu na velikost ekonomiky a populace září úplně jiné země než USA či Čína, v EU jde hlavně o Maďarsko

Nejvíce medailí z olympiád logicky vozí spíše ty lidnatější země. Ani skončené olympijské hry v Paříži nejsou výjimkou. Medailovému žebříčku vévodí Spojené státy a Čína. Od lidnatosti dané země se zároveň v podstatné míře odvíjí její celkový ekonomický výkon. Samozřejmě, nikoli výkon v přepočtu na osobu, leč výkon absolutní. Při dané úrovni produktivity platí, že čím více (práceschopného) obyvatelstva země má, tím toho i více vyrobí a vyprodukuje – což pak zachycuje její hrubý domácí produkt.

Proto je užitečné přepočítat medailový zisk z olympiády také na velikost právě hrubého domácího produktu a na velikost populace. Takový propočet, zjednodušeně, udává, která země zvládla získat nejvíce medailí „v nejméně lidech a za nejméně peněz“. Jde tedy o kalkulaci v duchu propočtu „cena/výkon“.

Ani takovýto propočet však není zcela spravedlivý. Favorizuje totiž pro změnu z hlediska lidnatosti malé země, případně země chudší, jimž stačí třeba jen jediná medaile, aby se vyšvihly do čela žebříčku. Například karibský ostrůvek Dominika má méně – byť nepatrně, ale přece – obyvatel než město Zlín. Takže zisk jedné jediné medaile – bronzové – jej dostává hned na druhé místo žebříčku medailového zisku podle velikosti populace. A v přepočtu na HDP se Dominika umisťuje první. Její hrubý domácí produkt byl loni zhruba 506krát nižší než HDP České republiky, vyplývá z dat Světové banky. Pro srovnání, HDP celého Zlínského kraje je jen zhruba 22krát nižší než HDP České republiky. Město Zlín, v němž žije zhruba osmina všech obyvatel Zlínského kraje, by tak muselo vytvářet ani ne jednu dvacetinu HDP Zlínského kraje, aby jeho ekonomika byla tak malá, jako je ta ostrůvku Dominika.

Jistou korekcí této nespravedlnosti plynoucí z výhody velmi malých či chudých zemiček je zaměřit se pouze na země, které jsou lépe srovnatelné, protože je spojuje nějaké další kritérium. Například členství v EU. Takové členství předpokládá určitou ekonomickou vyspělost, i když rozdíly v lidnatosti samozřejmě přetrvávají, byť už nejsou zdaleka tak dramatické, jako je rozdíl třeba mezi Dominikou a Čínou. I proto, že členství v EU se týká evropských zemí, z nichž ty lidnatostí největší jsou ve světovém meřítku stále jen středně veliké. Přímými členy EU rovněž nejsou evropské ministáty typu Lichtenštejnska, Monaka, Andorry nebo San Marina.

Nuže. Ze zemí EU získali v Paříži nejvíce medailí po přepočtu na velikost ekonomiky Maďaři a Chorvaté (tabulka 1 níže). …a po přepočtu na velikost populace Maďaři a Nizozemci (tabulka 2).

Maďaři tedy v EU nemají konkurenci v tom, v jak málo lidech a za jak málo peněz získali tolik medailí.

Absolutně nejvíce medailí mají ze zemí EU Francie, Nizozemsko, Itálie a Německo, přičemž Maďarsko se v tomto žebříčku – sestaveném tedy už bez ohledu na velikost ekonomiky a populace – umisťuje páté. Páté je, za stejnými zeměmi, i pokud žebříček sestavíme podle zisku medailí výhradně jen zlatých.

Mimochodem, zlaté medaile z olympiády v Paříži jsou nejdražší v historii; jsou výrobně dražší než zlaté medaile ze všech předchozích olympiád, a to i po zohlednění inflace. Cena šesti gramů zlata a takřka 93 procent stříbra, jež musí zlatá medaile dle regulí povinně obsahovat, aby byla zlatá, vyjde na zhruba 21 000 Kč. Navíc je v medaili z těchto her vždy i kousíček kovošrotu z Eiffelovky.

Důvodem rekordní ceny letošní „zlaté“ je růst ceny zlata i stříbra na světových burzách a také stoupající hmotnost medailí. V polovině července 2024 se zlato prodávalo nominálně nejdráže v dějinách, a to kvůli nákupům žlutého kovu v podání centrálních bank typu té čínské. A také kvůli vyhlídkám na pokles úrokových sazeb v USA, který zlatu ubírá z jeho největší relativní nevýhody – z toho, že samo žádný úrok nenese.

Samozřejmě, výrobní cena medaile často dramaticky zaostává za cenou tržní. Pokud se tedy sportovec či jeho dědici uvolí medaili vůbec kdy prodat. Jedna ze zlatých medailí Jesseho Owense z berlínské olympiády roku 1936 se před jedenácti lety v aukci prodala za takřka 1,5 milionu dolarů, tedy za více než 33 milionů Kč dle nynějšího kursu.

Málokdy také sportovci medaili roztaví, aby kovy z ní zpeněžili.

Z finančního hlediska jsou tak pro ně důležitější dary, které jim navrch k medaili dávají jejich domovské státy. Jsou někdy i docela originální. V Indonésii je darem kráva, v Jižní Koreji omluvenka z odvodu do armády, na Filipínách bezplatná doživotní kolonoskopie…

 

Olympijský žebříček zemí dle medailového zisku v přepočtu na velikost ekonomiky (zdroj: Bloomberg):

Olympijský žebříček zemí dle medailového zisku v přepočtu na velikost populace (zdroj: Bloomberg):

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře