Ministerstvo financí USA před čtrnácti dny ruské vládě znemožnilo uskutečňování plateb, které souvisejí s jejím dluhem. Tyto platby tak nelze uskutečňovat prostřednictvím amerických bank. Bidenova administrativa tak dále přitvrdila ekonomické sankce vůči Rusku, tentokrát v reakci na masakr v Buče.
Ruská vláda tak v důsledku kroku USA nemůže vyplácet své věřitele prostřednictvím amerických bank. Jenže bez nich se dále ztíží její možnost vyhnout se vyhlášení platební neschopnosti, tedy bankrotu. Kreml totiž dosud běžně využíval své účty u amerických bank, jako je JP Morgan nebo Citigroup k vyplácení věřitelů.
Jestliže Rusko nemůže účty u amerických bank využít, bude muset vyplácet věřitele buď z devizových rezerv – té jejich části, která není zmrazená. Anebo z nových příjmů, získaných už po invazi, které má Rusko zejména z prodeje zemního plynu a ropy státům Evropské unie. Třetí možností pak už je jenom bankrot.
Devizové rezervy ruské centrální banky podle nejnovějších dostupných dat, těch k 25. březnu, klesly na 604,4 miliardy dolaru. To je jejich nejnižší úroveň od loňského srpna. Od 18. února, kdy byl objem rezerv na svém vrcholu, se propadly o 38,8 miliardy dolarů. V první den invaze, 24. února, a také v den následující, v pátek, totiž ruská centrální banka část rezerv odprodala, aby za ni nakoupila rubly, a podpořila tak kurs ruské měny. Tehdy ještě nebyly její devizové rezervy zmrazeny. Ke zmrazení došlo až o nejbližším víkendu.
Podle výpočtu agentury Bloomberg jsou nyní zmrazeny zhruba dvě třetiny rezerv, tedy suma odpovídající zhruba 400 miliardám dolarů. Rusko ale dříve uvedlo, že zmrazena je zhruba polovina rezerv, tedy že stále může disponovat s částkou mírně převyšující 300 miliard dolarů.
Pokud by nyní Rusku zbývalo zhruba 260 miliard dolarů využitelných devizových rezerv, což je průměr obou uvedených částek, vystačí mu rezervy na zhruba 6,5 měsíce. Alespoň tedy pokud by každý měsíc odčerpávalo zhruba 40 miliard dolarů jako v prvním měsíci po invazi. Rusko ale využitelné, nezmrazené rezervy drží ve fyzickém zlatě nebo čínské měně, přičemž tato aktiva může být obtížnější využít k třeba k podpoře rublu než standardní rezervní měny, resp. příslušná aktiva, typu dolaru či eura.
Rusko tak zřejmě bude nakonec muset přistoupit k výplatě svých věřitelů z prostředků, které utrží zejména z prostředků získaných vývozem energií. Západní sankce se totiž ruskému energetickému sektoru z velké části zatím vyhýbají. Zejména země Evropské unie v čele s Německem odmítají razantní odstřižení od dodávek ruských energií, jelikož se obávají fatálního neblahého dopadu na své ekonomiky.
Za energie Rusko od EU získává zhruba 850 milionů dolarů denně. Celkově má letos Rusko inkasovat za vývoz energií 321 miliard dolarů, odhaduje Bloomberg. Tyto prostředky bude nadále inkasovat hlavně v dolarech a eurech. Zřejmě je však budou inkasovat státní banky, jako je Gazprombanka, čímž Rusko docílí toho, aby tyto banky zůstaly uchráněny sankcí. Například právě Gazprombanku nyní sankcionuje pouze Británie, EU, ani USA nikoli.
Státní banky, jako je Gazprombanka, budou devizy získané za prodej plynu, ale zřejmě také dalších surovin, jako je ropa, uhlí, kovy, nebo dokonce dřevo či obilniny, směňovat za rubly a rublové částky posílat příslušným dodavatelským podnikům typu plynárenského polostátního kolosu Gazprom. Kreml tak získá až sto procent deviz z prodeje klíčových surovin (nyní platné nařízení, uvedené v reakci na únorové sankce Západu, nařizuje ruským vývozním podnikům a firmám směnovat do rublu pouze 80 procent svých získaných deviz). Tyto devizy, nejčastěji eura a dolary, pak bude Kreml moci využívat právě také k výplatě věřitelů, tedy držitelů ruských dluhopisů. A nějaký čas tak oddalovat svůj bankrot.
Pokud by EU uvalila embargo na dovoz ruských surovin v čele s plynem a ropou, bankrot Ruska by tím tedy opravdu citelně přiblížila. Rusku by pak prakticky už nezbývala žádná možnost, jak trvaleji oddalovat svůj bankrot.
Nutno však říci, že v případě úplného embarga na dovoz ruských energi do zemí Evropské unie by zrovna Česko patřilo mezi ekonomicky vůbec nejvíce zasažené země. Embargo by však i tak bylo zvládnutelné, jelikož by českou ekonomiku připravilo o zhruba jedno procento jejího celkového ekonomického výkonu. Vyplývá to ze závěrů studie Rady pro ekonomické analýzy při francouzské vládě, která byla zveřejněna v pondělí minulý týden (zde).
Podle nejnovější, lednové prognózy Ministerstva financí ČR má letos tuzemský nominální hrubý domácí produkt činit 6617 miliard korun. Prognóza však počítala s nižší inflací, než jaká bude, což samo o sobě údaj podhodnocuje, a naopak nemohla ještě vzít potaz ekonomický dopad války na Ukrajině, takže čistě z toho důvodu je údaj pro změnu nadhodnocený.
Pokud by se ale výsledný údaj k letošnímu výkonu české ekonomiky nakonec skutečně pohyboval kolem prognózované hodnoty, odpovídá jedno procento hodnotě zhruba 66 miliard korun. O tolik by tedy přišla v základním scénáři zmíněné studie česká ekonomika, pokud by došlo na úplné přerušení dodávek ruských energií do ČR. V přepočtu na jednoho dospělého obyvatele ČR je jedná o částku zhruba 7600 korun.
Relativně zvládnutelný dopad embarga na jednotlivé evropské ekonomiky vysvětlují autoři studie tím, že by podniky a firmy – a celá ekonomika – byly schopny dokonce už v poměrně krátkém období nahradit stávající zdroje energií jinými. Dokázaly by také náležitě přizpůsobit svoji výrobu, ať už meziproduktů či finální produkce. Autoři vychází z historické zkušenosti, kterou poskytují velmi silné ekonomické šoky, jež nastaly po nehodě japonské jaderné elektrárny Fukušima nebo při prvotním propuknutí pandemie covidu před dvěma lety v Číně. Firmy a celá ekonomika jsou podle autorů studie schopny se poměrně rychle přizpůsobit, a minimalizovat tak dopad šoku. I když je nahrazení novými zdroji energie nebo přenastavení výrobních procesů jen částečné, výrazně snižuje negativní dopad šoku, ať už je jím nehoda jaderné elektrárny, propuknutí pandemie nebo embargo na dovoz energií zcela zásadního dodavatele.
Loňský schodek státního rozpočtu České republiky, který byl historicky rekordní, činil zhruba 420 miliard korun. Náklady úplného odpojení od ruských energií pro celou českou ekonomiku jsou tedy zhruba šestkrát nižší než tento schodek.
V podstatě ale platí, že pokud by se celá EU dohodla na odpojení od dodávek ruských energií, je blízký ruský bankrot nevyhnutelný. Uvedená částka 7600 korun je tak tak cenou, který by každý dospělý Čech zaplatil za to, že Rusko zbankrotuje.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
