Britský parlament uzmul premiérce Mayové kontrolu nad procesem brexitu a nechal hlasovat o alternativách k jejímu návrhu vystoupení z Evropské unie. Avšak ani žádná z alternativ neuspěla.

Člověk by čekal, že britská libra bude „lítat jako splašená“, nahoru a dolů, ruku v ruce s tím, jak devizoví obchodníci budou v časovém presu, za odtikávání oněch posledních minut, vyhodnocovat momentálně nejpravděpodobnější scénář brexitu. Nic takového se však neděje.

Přitom v roce 2016, zejména první den po červnovém referendu o brexitu, to byla jiná písnička. Ze světových trhů se v reakci na plebiscit vypařily hned tři biliony dolarů. Trhy byly na pokraji paniky. Brexit byl tehdy událostí globálního dosahu. Během dalších měsíců se stal událostí evropského významu. A dnes není ani to.

Z celosvětové perspektivy trhů a burz jde nyní do značné míry o regionální záležitost. Do kursů měn a cen akcií nyní mnohem více promlouvají docela jiné věci než brexit. Třeba změna v chování centrálních bank, které přestaly utahovat měnovou politiku, pokles výnosů na vládních dluhopisech nebo pokračující napětí v mezinárodním obchodě, zejména mezi Spojenými státy a Čínou.

V jednotně je síla

Mediální pozornost, která se brexitu dává, je prostě přehnaná. Jeho faktický význam není takový, aby si ji zasluhoval. Ze dvou důvodů.

Zaprvé, takzvaný tvrdý brexit, brexit bez dohody, v současnosti prakticky nehrozí. Pravděpodobnost, že na něj dojde, se pohybuje mezi pěti a deseti procenty. Kromě části britské Konzervativní strany si jej nikdo nepřeje.

Britský parlament je naopak opravdu nakloněn spíše ještě měkčí variantě brexitu, než jakou navrhuje premiérka Mayová. Při zmíněném hlasování o jednotlivých alternativách k jejímu návrhu to byla varianta vystoupení, či spíše přestoupení z Evropské unie do celní unie s Evropskou unií, která v britském parlamentu nejtěsněji prohrála.

Těžko si lze představit měkčí variantu brexitu. Burzy a trhy zkrátka sází na to, že brexit bude buď měkký, nebo hodně měkký, nebo žádný. Vskutku, hlasování parlamentu o alternativách naznačuje i to, že pravděpodobnost druhého referenda nebo předčasných voleb, které by byly zřejmě cestou taktéž k druhému referendu, stoupá.

Zadruhé, v červnu 2016 se trhy a burzy bály, že nastane dominový efekt. Že tedy budou o vystoupení z Evropské unie usilovat i další státy. Média už vymýšlela zkratky jako „frexit“, „itexit“, či dokonce „czexit“. Jenže nic takového se nestalo.

Zbytek Evropské unie nejen že se nezačal drolit, vykázal až nerozbornou jednotu v rámci samotného procesu vyjednávání o brexitu. Žádné domino, žádná lavina. Zbytek Evropské unie zkrátka v praxi předvedl, že v jednotně je síla, čímž zejména učinil z brexitu, svého času globální hrozby, záležitost regionální.

Svět zkrátka zajímalo hlavně to, zda vystoupení Británie Evropskou unii rozdělí, ba i zničí. Dnes ví, že se nic takového nestalo. Proto jej brexit vlastně už ani moc nezajímá.

Odvysíláno v Českém rozhlase Plus.