Kvalitnější státní správa znamená buď propouštění, nebo další zadlužení
Co má Česká republika společného s Tureckem a Maďarskem? V žádné jiné členské zemi OECD se se změnou vlády nemění takový objem klíčových státních úředníků jako právě v této trojici států. Jinými slovy, v žádné jiné zemi v rámci hospodářsky vyspělého světa není pro práci v rozhodujících pozicích státní správy tak podstatná politická příslušnost.
Odbornost a další objektivní předpoklady jdou stranou, zásadní je v Česku často jen barva politického dresu, „správné kontakty“, kamarádšofty, ochota „přikrýt“ pochybné kroky nadřízeného apod. Aktuální analýza OECD zabývající se státní správou dále konstatuje, že v Dánsku, v Norsku, v Nizozemsku a na Novém Zélandu se úřednictvo – a to ani na nejvyšších postech státní správy – se změnou vládní garnitury v zásadě nestřídá. V těchto zemích tedy evidentně záleží takřka výhradně na objektivní kvalifikaci a kompetenci daného úředníka, a nikoli na tom, zda je kamarádem či skrytým sponzorem ministra, ani na tom, zda „vlezl do správné partaje“.
Jistě není zcela náhodné to, nač ukazuje zase jiná aktuální studie zemí OECD – ta zabývající se vnímáním korupce v členských státech organizace. Jak v Dánsku, tak i v Norsku, v Nizozemsku a na Novém Zélandu je index vnímání korupce pod úrovní průměru zemí OECD, kdežto v ČR,v Maďarsku a v Turecku se nachází naopak nad průměrem zemí OECD, a to poměrně zřetelně.
Nečasův paskvil Zásadním krokem, jenž by nás přiblížil Dánsku a spol., je bezesporu přijetí funkčního služebního zákona. Ten dosud v ČR nenabyl účinnosti, v čemž jsme v rámci celé Evropské unie ojedinělí – všechny ostatní členské státy už jej aplikují. Zákon, jenž by kromě jiného výrazně znesnadnil udělování „trafik“ a vůbec rozdělování pozic ve státní správě podle politického klíče, přitom vznikl už v roce 2002 – nikdy však nenabyl účinnosti. A to ani za vlády socialistických premiérů, ani za vlády Topolánkovy či Nečasovy, ani za úřednických vlád. Odpovědnost za stávající stav tedy nesou subjekty napříč politickým spektrem.
Pravda, Nečasova vláda připravila obdobný zákon, zákon o státních úřednících, jenž však kvůli jejímu pádu nebyl přijat, a to k potěše nejen opozice, ale i řady nepolitických subjektů. Odboráři, Asociace malých a středních podniků a živnostníků, Britská obchodní komora – ti všichni a někteří další totiž označili návrh Nečasovy vlády za paskvil. Tito kritici jedním dechem dodávají, že nejlepším řešením je nyní přijetí novelizované verze služebního zákona z roku 2002. Zásadním důvodem jim přitom je to, že rychlým přijetím zákona, ideálně už k 1. lednu 2014, podmiňuje Evropská komise možnost čerpání až 500 miliard eur z eurofondů v programovacím období 2014 až 2020. Zjevně i proto je nyní přijetí zákona jednou z priorit jak pro ČSSD, tak hnutí ANO, tak i lidovce, dost možná vládnoucí (nebo vládu umožňující) strany blízké budoucnosti.
Novelizovanou verzi služebního zákona z roku 2002 odmítla Nečasova vláda s poukazem na přílišnou finanční náročnost, již by jeho uvedení do praxe značilo. Iniciativa Rekonstrukce státu, jež, zdá se, by mohla být stěžejním inspiračním zdrojem, takřka „think tankem“, nadcházející vlády (s jejími návrhy na legislativní opatření se v řadě případů ztotožňují jak přední představitelé ČSSD, tak hnutí ANO, lidovci a další), někdejší argumentaci Nečasovy vlády odmítá. Odvolává se přitom například na analýzu Centra aplikované ekonomie, podle níž „Nečasův paskvil“ neznačí ani žádnou úsporu na nákladech.
Tato analýza se přiklání k novelizované verzi služebního zákona z roku 2002, a to v podobě, jež by kromě jiného postupně upravila platy ve státní sféře takovým způsobem, že by svojí výší předčily výši mezd v soukromém sektoru – dosahovaly by až 133 procent průměrné nominální mzdy v podnikatelské sféře. To by podle analýzy přispělo k potlačení sklonů tuzemského úřednictva ke korupčnímu jednání, a tedy zřejmě i k přiblížení se situaci v Dánsku a spol.
Prohození rolí Jenže: za tímúčelem, aby byly náklady na státní správu udrženy z hlediska státního rozpočtu na únosné úrovni, bez dodatečného zadlužení, muselo by podle scénáře, jejž daná analýza favorizuje, dojít k postupnému propuštění až zhruba třiceti procent úředníků, tedy přibližně třiceti tisíc lidí. Jinými slovy, státní správa by citelně zeštíhlela a úředníci, kteří by si svoji pozici udrželi, by mohli počítat s vyššími příjmy, aniž by byla negativně zasažena výdajová stránka státního rozpočtu.
Z přísně ekonomického hlediska dává takové řešení smysl – firma v ekonomicky obtížných podmínkách také spíše propouští, přičemž zároveň zvyšuje mzdy „přeživším“ zaměstnancům, než aby bez propouštění ponechávala mzdy na úrovni, která není konkurenční. Mnohem problematičtější je však uvést takové opatření do praxe z hlediska politického. Zejména voliči ČSSD tuto stranu evidentně nevolili proto, aby se dočkali poměrně masivního propouštění, které by mnohé z nich jistě neminulo. Těžko se budou smiřovat i s celkem logickými zdůvodněními typu toho, které též uvádí zmíněná analýza, a to že česká státní správa je v perspektivě mezinárodního srovnání nadprůměrně intenzivně prolnutá duplicitami.
Přijetí funkčního zákona o státní službě je jistě žádoucí. Přispělo by k zefektivnění a odpolitizování státní správy, tedy k přiblížení se Dánsku a spol. a naopak vzdálení se „balkánským poměrům“, přičemž by zároveň usnadnilo čerpání nemalého objemu prostředků z eurofondů, o něž by jinak ČR mohla přijít. Jen těžko si však lze představit, že by takový zákon uvedla do praxe vláda, v níž bude mít zásadní slovo sociální demokracie.
Vlastně si to představit lze, ale pak by takový zákon zřejmě nesouzněl se všemi závěry analýzy Centra aplikované ekonomie – hlavně ne s tím, že daná legislativa nebude značit navýšení veřejných výdajů. A pokud by náhodou souzněl, dočkali bychom se věru pozoruhodné situace, úplného prohození rolí, kdy daně zvyšuje „pravice“, totiž vláda v čele s ODS, zatímco státní správu razantně zeštíhluje „levice“, tedy vláda v čele s ČSSD.
Vyšlo v Lidových novinách.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
