Čína jede, Čína mate. Říše středu nedávno přeskočila Japonsko a stala se druhou nejvýkonnější ekonomikou na světě. Americká banka Goldman Sachs věští, že nejpozději do roku 2027 bude jedničkou, že předežene i Spojené státy. Ekonomové jsou z Číny zmateni, ne všichni s proroctvím banky bezvýhradně souhlasí.
Třeba William Baumol, osmaosmdesátiletý ekonomický doyen, emeritní profesor Newyorské univerzity, nebere budoucí čínský růst za automatický. „Podívejte se, Japonsko ve své době rostlo mnohem rychleji než ostatní, Německo také,“ řekl nedávno autorovi blogu. „Chybou je, že čínský vzdělávací systém klade přílišný důraz na memorizaci toho, co už je známé. Místo toho, aby motivoval k hledání nových postupů.“ Když se prý vyvolení čínští studenti seznámí s tím, jak se vyučuje třeba v USA, jsou rozčarováni zkostnatělostí jejich vzdělávacího systému. Pomineme-li možnost, že jde o cílený tah pekingských vládců, kteří nemusí nutně toužit po příliš znalé společnosti („Kdo bude u pásů, když budou všichni vzdělanci?!“), a západní vzdělání tudíž dopřávají opravdu jen těm vyvolaným (kteří je později nahradí v čele strany, ministerstev, státních podniků či bank), nezbývá než uznat, že jde o problém, jejž by Čína opravdu měla naléhavě řešit. „Čína může růst pět deset let, ale pokud nezmění svůj vzdělávací systém, dopadne jako Japonsko,“ varuje Baumol. „Růst výrazně zpomalí nebo se zcela zastaví.“
Opravdu přínosný vzdělávací systém skutečně není radno podceňovat. Historici i jiní badatelé si již řadu let lámou hlavu nad tím, proč v dějinách lidstva nastala tři období, která byla extrémně plodná na genie. Zcela abnormální častost výskytu velkých duchů nastala v Athénách mezi lety 440 a 380 před Kristem, ve Florencii v letech 1440 až 1490 a v Londýně mezi lety 1570 a 1640.
Jedním z několika vysvětlení přebytku geniů ve zmíněných obdobích je podoba vzdělání. Ve všech uvedených societách bylo vzdělání velmi osobní záležitostí – tutoři a osobní učitelé, kam se podíváš. „Všechny tři systémy kladly důraz na individuální přístup před nyní tak populárním přístupem masovým,“ poznamenává statistik David Banks ve stati „Problematika přebytku géniů“. Čína, aby udržela svůj růst, se nemusí nutně stát čtvrtým semeništěm geniů. Měla by ale asi skutečně přepsat osnovy – méně masovosti, méně šprtání.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
