Afrika je prý ostudnou šmouhou na tváři globalizace. „Problém chudoby se tam stále zintenzivňuje,“ hlásá na adresu černého kontinentu loňská zpráva OSN. „Extrémní bída vzrostla v Africe z 47,4 procenta v roce 1990 na 49 procent v roce 1999. Všeobecně se předpokládá, že tato čísla dále porostou,“ nezakrývá chmury šest let stará zpráva Světové banky (obé viz studie [str. 2]). V rozhovoru s autorem blogu si na neradostnou situaci Afriky postěžoval před dvěma lety i Jeffrey Sachs, vlivný ekonom a zvláštní poradce šéfa OSN. A co teprve udělá s Afrikou současná krize, nelze se pak neotázat v očekávání ponuré odpovědi.
Omyl! Odhoďte ponuré chmury! Slovutné světové organizace se mýlí. Tak volají v únorové studii na africké téma, jež vychází pod hlavičkou prestižního amerického Národního úřadu pro ekonomický výzkum, ekonomové Xavier Sala-i-Martin a Maxim Pinkovskiy. Podle jejich výzkumu totiž na tom Afrika není vůbec tak špatně, jak se obecně soudí. „Chudoba v Africe ustupuje. Ustupuje velmi rychle,“ ladí radostnou notu hnedle v úvodu. Hospodářský růst Afriky posledních let přitom podle nich není opřen o předkrizový rekordní růst cen ropy a jiných surovin, které se tam dobývají. Není proto tomu prý ani tak, že by se příjmové nůžky v rámci světadílu – mezi státy bohatými a chudými na nerostné zdroje – nějak rozevíraly. Ne, ne. Naopak. A dokonce se nerozevírají ani nůžky mezi úzkou skupinkou zámožných a zbídačelé populační „základny“. Ne, ne, říkají Sala-i-Martin a Pinkovskyi, a na rozsáhlém souboru dat z let 1970 a 2006 dokazují, že africká bída mizí docela ladně a kvapně, přičemž například rozdělení bohatství v tamní populaci je nyní vyrovnanější než v roce 1995 – že tedy z růstu poslední doby těží ve značné míře právě chudší vrstvy obyvatelstva.
Kupříkladu míra chudoby činila roku 1970 0,398 – téměř čtyřicet procent afrického obyvatelstva tak muselo vyžít s méně než jedním dolarem na den. V roce 1985 se tato míra ještě zvýšila na úroveň 0,42, kde zůstala po dalších zhruba deset let, aby se od půle devadesátých let začala dramaticky snižovat k hodnotě 0,32, jíž dosáhla v roce 2006.
Za pokles chudoby je odpovědný hospodářský růst afrických zemí, který dle autorů studie není jen dočasným postranním efektem hospodářské expanze Asie, jak se někteří ekonomové domnívali – Afrika se na vlastní nohy staví vlastní silou. Nejvyšší čas tam investovat. Číňané už to pochopili.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
