Že se hospodářství vyvíjí v cyklech, na tom se ekonomové shodnou jako na máločem. Proč je tedy svět tak zaskočen nyní, když po letech nevídaného celosvětového růstu přicházejí otřesy a lze očekávat útlum?
Odpověď tkví v tom, že nastává první recese opravdu globálního měřítka. Fenomény posledních deseti patnácti let jako konektivizace či internetizace umožnily, aby globalizace vstoupila do své nové fáze, „globalizace verze 3.0″, jak píše americký novinář Thomas Friedman. Ta vedla ke zploštění světa, k propojení a zrychlení informačních i kapitálových toků. Rozkvétat začaly regiony i mimo bohatý Západ, zejména Čína a Indie. Značná část světa rostla tempem v minulosti nikdy neviděným.
Historicky – až do devadesátých let – tomu bylo jinak: jedna země prožívala recesi, druhá expandovala, třetí stagnovala. Neexistoval globální růst, neexistovaly globální recese – k naprosto asynchronním hospodářským cyklům docházelo na úrovni států a regionů. Globalizace 3.0 však zesynchronizovala cykly těchto států a regionů tak, že jejich hospodářské výsledky pomalu připomínají vystoupení akvabel.
Uplynulá léta se nesla ve znamení ovací nad zrodivším se fenoménem celosvětové expanze, někteří dokonce fantazírovali, že jde o jakési perpetuum mobile. Střízlivější hlasy sice upozorňovaly, že jednoprocentní sazby v USA nebezpečně přifukují realitní bubliny, že se přehřívají ekonomiky Islandu či Číny, většina ale byla opojena růstem. Navykla si na nesnesitelnou lehkost bytí, již doprovodilo ideové vyprázdnění. Letošní čínská olympiáda tuhle éru skvěle vystihuje.
Po letech expanze přichází útlum – to je prostě ekonomická zákonitost. Nyní jde o útlum globálního rozsahu. Ano, je bolavý, můžeme jej označit za krizi důvěry, za krizi přeregulovanosti, za krizi monopolarity, za krizi vlastnické struktury, za krizi centrálního bankovnictví, ale v prvé řadě jde o nástup recese, k níž prostě muselo dříve či později dojít.
Jediné, čeho se lze obávat, je psychologická reakce davů na útlum takového, lidstvem dosud nepoznaného rozsahu. Je to poprvé a při každém „poprvé“ jsou lidské emoce vychýlené roztodivnými směry. Teprve iracionální globální davová psychóza, a nikoli cokoliv reálného, může svět zahnat do skutečně těžké krize.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
