Před necelým čtvrtrokem, přesně 16. dubna 2012, jsem do Profitu psal úvodník s názvem „Kalouskův pomník“. Kritizoval jsem v něm ekonomická opatření naší vlády a zmínil následující fakt. „Nezapomeňme, že obecně platí následující: čím vyšší daně jsou, tím vyšší je motivace lidí je obcházet – výsledný daňový výběr nemusí být zdaleka takový, jaký si na ministerstvu financí vysnili.“
V půli minulého týdne Kalouskův náměstek Ladislav Minčič před poslanci přiznal, že stát po zvýšení DPH z deseti na čtrnáct procent vybírá méně, než očekával. „Peníze na běžnou spotřebu se utrácejí v poněkud menší míře, než jsme předpokládali,“ řekl doslova. Lidé podle něj nejspíše u věcí, které nutně nepotřebují, nákupy odkládají.
To je tedy objev!
Pravda, můj dubnový text primárně narážel na možnost nejrůznějších „optimalizací“ na hraně zákona, k nimž vyšší daně občany vybízejí. V obecné rovině se ale vztahoval i na to, co nyní „objevil“ pan Minčič. Ekonomové totiž dobře vědí, že rozhodně neexistuje přímá úměra mezi výší daňové sazby a celkovým daňovým výběrem. Platí totiž úměra jiná, s docela odlišným efektem: čím vyšší je sazba, tím silnější je demotivace lidí daň řádně odvádět či platit, ať už se projeví intenzivnější snahou o „optimalizaci“ či údajným „odkládáním nákupů“.
Zarážející je však zejména to, že politici se z tohoto „přepočítání“ pánů Kalouska, Minčiče a spol. ne a ne poučit. Poslanci z rozpočtového výboru totiž podpořili další zvýšení DPH na 15 a 21 procent od příštího roku. Chovají se tedy jako malé děcko, které si přivře ruku ve dveřích, a místo aby táhlo za kliku opačným směrem, v záchvatu bolesti si ruku ještě více zdrtí. Zůstaneme-li u metafory, pohmožděninou bude v případě tuzemské ekonomiky nižší aktivita občanů, firem i podnikatelů. Vláda však do toho přesto půjde i s tím, že si ekonomika takto natluče. Proč? „Netroufá si zastavit nepřetržitý nárůst výdajů státního rozpočtu,“ odpovídá v exkluzivním rozhovoru autora blogu v aktuálním Profitu (a Týdnu) prezident Václav Klaus (na blogu se interview objeví během několika dnů).
Vrátíme-li se ještě jednou k oné metafoře: opravdu je nutné, aby došlo až ke zlomenině – není možné, aby vláda méně strastiplně shledala, že jde nesprávnou cestu a že řešením je naopak spíše snižování daní, rozvolnění hospodářského prostředí, jež by následně rozproudilo ekonomickou aktivitu?
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
