Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka se spletl. Vláda hodlá v srpnu vyplácet mimořádnou dávku na dítě v závislosti na hrubém, nikoli čistém příjmu domácnosti. Takže nárok na ni budou mít domácnosti s příjmem do jednoho milionu korun ročně hrubého. Dávku tak stále bude získávat třeba i domácnost, v níž oba rodiče pobírají mzdu 41 600 korun hrubého měsíčně. To zhruba odpovídá průměrné mzdě pro první čtvrtletí letošního roku, jak uvádí ministr financí Zbyněk Stanjura. Na průměrnou mzdu tak stále dosáhnou zhruba dvě třetiny rodin s dětmi.
Fialova vláda se tak rozhodla pokračovat v tradici Babišova kabinetu. Akorát se zaměřuje na děti, a ne na důchodce. O adresnosti stále nemůže být řeč, když mimořádnou dávku rozdělí mezi zhruba dvě třetiny domácnostní s dětmi do 18 lety. Opět se nesystémově vyplácí veřejné peníze. Vyplácí se řadě domácností, které je vůbec nepotřebují. Naopak skutečně potřebným se pomůže méně, než by se pomoci mohlo. Jestliže dávka, jak je navržená po Jurečkově zpřesnění, půjde až 70 procentům domácností s dětmi, nejde o zacílenou pomoc. O zacílení by bylo možné hovořit, pokud by šla maximálně 20 procentům nejpotřebnějších, a to v takovém případě i třeba v nominálně vyšší částce, než je 5000 korun.
Jedná se o populistický krok Fialovy vlády v duchu tolik kritizovaného konání předchozí Babišovy vlády. Kdo kritizoval rouškovné Babišovy vlády, činící v roce 2020 rovněž 5000 korun, musí kritizovat i „rouškovné pro děti“ vlády Fialovy. Takřka sedm miliard korun, které na dávku padne, mohlo být využito mnohem lépe, takto tyto peníze z podstatné části jen přilejí oleje do inflačního kotle.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
