Škoda z hrozících povodní může dosáhnout i středních stovek miliard korun
Musely by ale být ještě ničivější a rozsáhlejší než ty z roku 2002. Mohou mít nyní hrozící povodně zásadní dopad... více
Způsobují nižší ztráty na životech i ztráty finanční. Hrozbou je tedy „nerůst“, zabíjel by lidi.
Jsou povodně v Evropě ničivější než v minulosti? Ne, nejsou. Způsobují nižší ztráty na životech i ztráty finanční než v 19. nebo 20. století. Hrozbou je tedy „nerůst“, který by v budoucnu zbytečně zabíjel lidi a zbytečně zhoršoval životní prostředí.
Abychom mohli vývoj ničivosti evropských povodní objektivně změřit, nelze jen sčítat škody a porovnávat je v čase. Nelze jen sčítat ztráty na lidských životech a porovnávat je v čase. To proto, že od roku 1870 narostlo bohatství evropských národů o více než 2000 % ve stálých cenách. A lidí v Evropě žije o zhruba 130 % než před 150 lety.
Abychom se tedy dobrali objektivního výsledku, musíme počty obětí normalizovat, tedy zohlednit právě nárůst početního stavu obyvatelstva. Musíme normalizovat také tak, abychom zohlednili ekonomický růst a růst bohatství v čase. Nestačí tedy jen převod na stálé ceny, tedy očištění o inflaci.
Po uvedených normalizacích jsou výsledky zřejmé.
Počet obětí povodní vykazuje klesající trend, když vrcholil na začátku a v polovině 20. století (viz graf b; celá studie zde: https://nature.com/articles/s41467-018-04253-1#Fig4…). Počet povodněmi dotčených osob kulminoval v 50. letech a pak kolem roku 2000, celkově ale není zřejmý nějaký výrazný trend (viz graf c). Ekonomické ztráty způsobené povodněmi byly v normalizaci dle HDP doslova astronomické v 19. století (viz graf d) a dle ekonomického bohatství rovněž v 19. století a pak v 50. a 60. letech 20. století (viz graf e). Zhruba v celé éře od konce druhé světové války je patrný pokles normalizovaných finančních škod způsobených povodněmi.
Zdroj: Nature Communications
Jeden příklad za všechny. Uvažme, že maximální roční finanční ztráta v normalizaci dle HDP, činící ještě v 19. století 160 miliard eur v cenách roku 2011 (viz graf d), by v cenách roku 2024 odpovídala 213 miliardám eur. To je v přepočtu 5,4 bilionu korun. Nejničivější povodně v historii ČR, ty z roku 2002, přitom v dnešních cenách způsobily škody za zhruba 140 miliard korun. Apokalyptické povodně, jež řádily v Německu roku 2021, tamní nejhorší za takřka 60 let, napáchaly v dnešních korunových cenách škodu 970 miliard korun. I pokud tedy sečteme škody – v dnešních cenách – nejhorších povodní v historii ČR a nejhorších povodní za 60 let v Německu, celková škoda je 1,1 bilionu korun, tedy zhruba jen jedna pětina roční škody nejhoršího evropského povodňového roku sklonku 19. století.
O čem to vše svědčí? I pokud by povodně měly kvůli klimatickým změnám být častější a třeba i zasahovat větší počet obyvatelstva, ekonomický růst umožňuje se na ně lidem adaptovat natolik, že klesají ztráty na životech i ztráty finanční. Jinými slovy, přínosy technologického pokroku, jenž je skrze rostoucí produktivitu klíčovým zdrojem ekonomického růstu, zřetelně převyšují jeho náklady, v podobě například emisí či jiného zatížení životního prostředí a z něj plynoucích důsledků. I do budoucna tudíž platí: nejlepším lékem na možné změny klimatu je další ekonomický růst a pokrok. Protože zvyšuje adaptabilitu lidí a zároveň vede k technologiím, které jsou k životnímu prostředí stále šetrnější.
Receptem na klimatické změny naopak není „nerůst“, protože ten by lidstvo připravil o další možné výdobytky v podobě ještě větší adaptability – tedy ještě méně obětí povodní v budoucnosti – a ještě šetrnějších technologií, tedy ještě méně emisí v budoucnosti.
„Nerůst“ v tomto ohledu vlastně představuje zabijáka lidí a zároveň brzdu v ozdravování životního prostředí. Lidé, kteří za něj bojují, vlastně bojují za více budoucích mrtvých při nejen při živelních pohromách a za horší budoucí životní prostředí.
Protože řada technologií, které lidem umožňují lepší adaptaci na povodně, je samozřejmě emisně náročná. A může tak přispívat ke klimatickým změnám. Ty samé technologie ale umožňují takový pokrok a takový ekonomický růst, který dnes činí třeba právě povodně méně ničivější – z hlediska ztrát na životech i z hlediska ztrát finančních – než v 19. nebo 20. století.
Musely by ale být ještě ničivější a rozsáhlejší než ty z roku 2002. Mohou mít nyní hrozící povodně zásadní dopad... více
Češi přitom pojištění proti povodním stále podceňují, přitom hrozí škody za více než 200 miliard Povodně z let 2002 a 1997... více
Češi se nechávají „odírat“ jako žádný jiný národ v Evropě. Na své výplatnici totiž vidí nejmenší část hodnoty, kterou skutečně vytvoří.... více
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.