Babišovo pošilhávání po penězích ČNB není v kontextu ekonomické debaty zcela surreálné
Žolík a zase žolík! Ministrovi financí Andreji Babišovi hraje v posledních měsících do karet úplně všechno. Aféra Nagyová vedla k pádu vlády a předčasným volbám zrovna v době, kdy coby předseda hnutí ANO nechal po republice rozesít stovky billboardů. Zatímco takřka všechny ostatní politické subjekty upadly v letní spánek, ANO díky této kampani – jež byla plánována už za Nečasova premiérování jakožto „seznamovací“, nikoli předvolební – sbíralo čile důležitá procenta. Tak čile, že, co se týče preferencí, se během pár měsíců vyšvihlo z kladné nuly na druhé místo. O fous vítězná sociální demokracie se navíc hned po plebiscitu „příhodně“ rozhádala, když Haškovo křídlo národu předvedlo, jak se rozhodně pletichařit nemá. Rozklíženost ČSSD Babišovi podstatně usnadnila cestu do chtěného ministerského křesla. No, a jen co do něj usedl, tuzemská ekonomika si polepšila takřka zázračně – tak, že i jindy odměření analytici jsou překvapivě příznivými čísly doslova uhranuti.
Černý Petr Babišovi píáristé už tedy evidentně svedli vyhrát jinačí boje. Připsat tak hnutí ANO zásluhu na aktuálním ekonomickém oživení by pro ně měla být hračka. Hodit se to bude už třeba v eurovolbách. Veřejnost až tak moc nevnímá, odkud se vlastně hospodářský růst bere a jaká je jeho příčina. Mnohem nápadnější než příčinnost je totiž z jejího hlediska korelace, jakkoli ta může být prakticky irelevantní. Prostě korelujeli časově hospodářský růst s pobytem toho či onoho „zodpovědného“ politika v úřadu, bez ohledu na příčiny růstu bývá daný politický šťastlivec zahrnut aplausem vlastně nezaslouženým. Přesto všechno však ruka Babišova netřímá jen samé žolíky. Makroekonomickým černým Petrem je vysoká nezaměstnanost. Její míru veřejnost vnímá ještě citlivěji než tempo hospodářského růstu. V lednu práci bezvýsledně hledalo 630 tisíc lidí, což značí míru nezaměstnanosti 8,6 procenta. Oficiální statistika míru nezaměstnanosti asi ještě podhodnocuje. O to jistěji lze pak ovšem konstatovat, že vyšší počet lidí bez práce tuzemsko pamatuje pouze ze 30. let, z doby vrcholící velké hospodářské krize. A to je dokonce možné, že nezaměstnanost ještě vzroste. Ekonomickému oživení navzdory. Firmy totiž nejprve pořádně „naloží“ stávajícím zaměstnancům, případně prodlouží směny tam, kde byly kvůli krizi zkrácené. Mohou si to dovolit. I zaměstnaní lidé jsou stále vylekaní ze situace na trhu práce. Ještě nějaký čas tudíž budou celkem ochotně držet pusu a krok. Jen aby se také neocitli „na dlažbě“. Stav pracovního trhu zkrátka v uplynulých letech nahrával zaměstnavatelům a letos se na tom nic zásadního měnit nebude. Pokud v následujících dvanácti měsících míra nezaměstnanosti výrazněji klesne, půjde opět spíše o překvapení.
V jistém smyslu ale zaměstnavatelé otálením s přijímáním nových pracovníků půjdou sami proti sobě. Spotřeba obyvatelstva – tedy poptávka po zboží a službách jednotlivých firem – totiž spíše stagnuje. Těžko lze přitom čekat zlepšení, dokud nenastane zvýšení reálných mezd. A to nenastane, dokud k němu zaměstnavatelé nebudou nuceni, například tím, že by museli začít ve větším objemu než doposud přetahovat zaměstnance konkurenci.
The Banker a Blesk Přetrvávající poměrně vysoká nezaměstnanost by byla černým Petrem nejen pro Babiše, nýbrž i pro Miroslava Singera, guvernéra České národní banky. Zatímco Babiš nyní hraje o to, zda dokáže být v politice úspěšný podobně jako v byznyse, guvernér zase o to, aby – s nadsázkou řečeno – uspěl u čtenářstva deníku Blesk podobně, jako uspívá u obecenstva měsíčníku The Banker. Singer, po listopadové intervenci ČNB za oslabení koruny vděčné to sousto bulváru, by tudíž výrazněji klesající míru nezaměstnanosti jistě vítal neméně nadšeně než ocenění pro evropského guvernéra roku 2014, které mu prestižní měsíčník udělil právě za intervenci. Lid by totiž opět nevnímal ani tak kauzalitu – tedy to, zda pokles míry nezaměstnanosti nastal v důsledku intervence, či nikoli – jako spíše korelaci. A protože by redukce nezaměstnanosti nebyla časově zas tak vzdálena intervenci, mohl by ve své většině snad i uvěřit, že ocenění časopisu The Banker je nakonec docela zasloužené.
Zatímco ale černý Petr je Babišovi i Singerovi společný, shodnou se na něm, s žolíkem to tak průzračné není. Babiš a lidé z jeho okruhu se totiž v poslední době vícekrát nechali slyšet i o žolíkovi ze Singerova sejfu, totiž o volných a i ministerstvem financí a potažmo vládou potenciálně využitelných mnohamiliardových prostředcích, které centrální banka získala například právě intervencí. Vládě by se moc hodily do rozpočtu. Nešlo by ale o cinklého žolíka? Vždyť by pak teoreticky stačilo korunu oslabit ještě citelněji, realizovat o to vyšší zisk, jehož převodem z centrální banky na vládu by třeba byly umazány veškeré její dluhy. Dluh by byl snížen, ba eliminován, ovšem za cenu razantního oslabení kupní síly měny, za cenu inflace.
Ministr financí by tedy asi opravdu neměl chodit pro žolíka zrovna do centrální banky. Na druhé straně, pravdou je, že někteří významní světoví ekonomové, například Charles Wyplosz, dnes navrhují řešit zadlužení států, konkrétně těch typu Řecka, pohřbením dluhů v rozvaze Evropské centrální banky.
Konkrétně si to představují tak, že ECB by nejprve koupila dluhopis dané členské země eurozóny (například v hodnotě sto eur), jejž by poté transformovala ve „věčný“ bezúročný úvěr stejné hodnoty. Úvěr by zůstal natrvalo v bilanci ECB na straně aktiv, avšak nikdy by nebyl splacen. Na straně pasiv by danou operaci reflektoval nárůst měnové báze (opět o sto eur). Jinými slovy, dluh by byl monetizován;místo Řecka by jej splácelo 333 milionů obyvatel eurozóny – v podobě o něco vyšší inflace.
Pohřbívání dluhů v rozvaze centrální banky nemá principálně daleko k Babišovu uvažovanému tahání žolíka z centrální banky. Přesto jistě existují karetní postupy, jež mu umožní vyhrát, totiž uspět i v politice, a které se zároveň zrovna bez tohoto žolíka dokážou obejít.
Vyšlo v Lidových novinách.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
