Spolek Sisyfos udílel ceny – Bludné balvany. Uznání za „pavědeckou činnost a šarlatánství“ se dočkali herec Jaroslav Dušek a jistá komunistická poslankyně.
Filozof vědy Thomas Kuhn si v 60. letech všiml: vědci, kteří nemají jistotu, že jejich bádání posouvá lidstvo dál, náhle vidí „šarlatány“ za každým bukem. Vědecké postupy jsou jako lidé: za mlada podávají nejlepší výkony, badatelé díky nim objevují o sto šest. Se stářím vchází pyšná nedůtklivost, cejchování těch, kdo nedrží basu se semknutou badatelskou komunitou a ukazují na anomální jevy, s nimiž si stávající postupy už neví rady. Tak se rodí „šarlatáni“. Mnohdy demagogové, kteří tahají peníze z naivních, někdy však i lidé, kteří objeví nový postup – nové paradigma, řečeno s Kuhnem.
Pod povrchem každé, i exaktní vědy, leží filozofické otázky. Odhrneme-li vzorečky a rovnice, dostaneme se k otázkám nad podstatou bytí a časoprostoru. Zde tápeme.
Badatelům leckdy stačí klouzat po povrchu, někdy ale ti domýšliví zamění kluziště za „plán vesmírný“ a sugerují, že poručí větru i dešti, i mrtvé oživí. Minulé i současné úspěchy vědy pokorným i domýšlivým vědcům přitom v očích většiny veřejnosti zaručují image objektivních, kteří jediní hledí na lidstvo nezaujatě, z kosmického exilu, správně. Není tomu tak, a pokorní badatelé si to uvědomují.
„V poslední době si většina ekonomů nalhávala, že hospodářství je předpověditelné a pochopitelné. Vládl pohled, že hospodářské politiky lze redukovat na čistou vědu. Dnes pozorujeme dopady této domýšlivosti ve finančnictví a centrálním bankovnictví,“ napsal před pár týdny Edmund Phelps, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, když hledal kořeny finanční krize v USA, jež je patrně nejhorším ekonomickým otřesem od Velké hospodářské krize 30. let. Přivodí domýšlivé lpění na vědeckosti, scientismus, krizi, jíž za několik měsíců tvrdě pocítí i české peněženky?
Činnost spolku Sisyfos je sisyfovská – sdružení vědci se ocitají na úrovni těch, jež cejchují, ne něž s rádobyvšeznaleckým nadhledem ukazují, prokazujíce jim navíc bezplatnou reklamu. Přitom odhalují vlastní nejisté, rozechvělé nitro, jež si ve své pýše jen nerado přizná, že také třeba nekráčí po smysluplné stezce.
Týden, 31.3.2008, aktualizováno
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
