Po nizozemských pětiletých dluhopisech se včera jen zaprášilo. Státní pokladna získala téměř 2,3 miliardy eur za čtyři minuty. A investoři v průměru ještě zaplatili za to, že jí mohli půjčit. Trhy se zkrátka výsledku dnešních voleb neobávají.
Výnosový diferenciál desetiletých nizozemských a německých bondů se letos ocitl na nejvyšší úrovni v první polovině února.
Od té doby v zásadě jen klesá. Výnos z nizozemských bondů se nad úrovní výnosu z těch německých pohybuje trvale od léta 2006, Berlín za to vděčí do značné míry lepší zpeněžitelnosti svých papírů. Pokud by likvidita nizozemských bondů byla plně srovnatelná, půjčoval by si Haag dost možná i levněji než Berlín. Volby nevolby.
Nizozemské bondy jsou držákem i ve srovnání s dluhopisy tureckými. Vzájemný diferenciál desetiletých bondů obou zemí se už dlouhá léta celkem stabilně drží nad úrovní pěti bodů.
Trhy se zkrátka o další osud Nizozemska nebojí ani tváří v tvář jeho potyčce s Turky.
Proč jsou investoři do nizozemského dluhu tak klidní? Průzkumům po loňské zkušenosti s referendem o brexitu a americkými volbami nevěří. Průzkumy navíc přisuzují přibližně stejné šance Ruttemu i jeho klíčovému vyzývateli Wildersovi.
Trhy, zdá se, počítají i s variantou Wildersova vítězství. Mají však za to, a nutno dodat, že oprávněně, že ani tato varianta nijak zásadně nezmění dosavadní kurz nizozemské politiky.
Wildersův koaliční potenciál je velmi nízký. Král by jej sice jako vítěze pověřil sestavením vlády, což může přechodně zvýšit výnos nizozemských bondů, avšak zavilý kritik establishmentu a imigrace s největší pravděpodobností vládu nesestaví. Načež král ukáže na Rutteho. Toho pak čekají strastiplná jednání, neboť všichni možní koaliční partneři tak či onak kritizují euro, žádný však nevolá po návratu ke guldenu jako Wilders.
Výraznější Wildersovo vítězství nejspíš oslabí euro a zvýší infl ační tlaky napříč eurozónou. Půjde totiž o potvrzení, že Trumpův efekt, tedy vlna popularity antiestablishmentu, neslábne. Pro Marine Le Penovou, brousící si zuby na Elysejský palác, to bude jistě povzbuzení. Svým způsobem ovšem také pro šéfa ECB Maria Draghiho, jelikož slabší euro podpoří růst eurozóny. Z něj budou těžit opět i Nizozemci – po USA druhý největší světový exportér zemědělských produktů. No a vzhledem k tomu, že šance Le Penové na reálné vládnutí jsou i při jejím vítězství pramalé, neboť Národní shromáždění neovládne, Trumpovu efektu bude koncem roku – potajmu – tleskat dost možná právě jen Draghi.
Z Le Penové tou dobou bude přinejlepším ceremoniální prezidentka, zatímco na Wilderse nezbudou ani ty ceremonie. Vlna jejich popularity se nakonec může ukázat dost silná na to, aby oslabila euro a poskytla eurozóně vzpruhu, zároveň však tuze slabá na to, aby se reálně chopili moci.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
