Nejistota. Je všude kolem nás. A hlavně před námi. Každé přemítání nad budoucími dopady nynějších činů je nutně nejisté.
Ekonom Frank Knight už ve třicátých letech odlišil riziko od ryzí, knightovské nejistoty. Zatímco riziko je ještě jakžtakž spočítatelné – jsme schopni určit alespoň, s jakou pravděpodobností vyústí naše současné rozhodnutí v ten či onen důsledek -, v případě ryzí nejistoty jen tápeme a vrháme se nazdařbůh do temnot budoucnosti.
„Nazdařbůh“, to slovo už etymologicky odkazuje na boha; starořečtí lučištníci se modlili k některému z bohů (zvláště k Apollonovi), aby jim „vypomohl“ s náhodnou složkou při střelbě na terč. I nejnepatrnější úchylka totiž může způsobit, že sebelepší střelec chybí. Lučištník mohl trénovat sebevíc – slovy ekonomů: mohl minimalizovat riziko neúspěchu do úmoru -, ale když se dostavil třes, když se náhle – v rozhodujícím okamžiku – vkradla rozptylující myšlenka, minul. Ryzí nejistotu, zda se tak stane, či ne, měl v rukou bůh.
Jan Amos Komenský napíše o stovky let později ve své Analytické didaktice, že „vyučivati, učiti se nebo něco konati nazdařbůh jest projevem nedostatku teorie“. To není náhodné; neurovědec Merlin Donald odlišuje dvě základní fáze kulturního rozvoje lidského myšlení – mytickou a teoretickou.
Zatímco starořečtí lučištníci (zosobňující onu mytickou fázi) ještě pálili na terč, modlíce se na zdar k bohům, učenci přibližně téže doby v čele s Aristotelem pomalu počali rozvíjet zcela nový způsob, jak se utkat s ryzí nejistotou – prostřednictvím vědeckých teorií. Na ně navázali vědci Komenský, Donald, Knight i autorem blogu nedávno zpovídaný Douglass North, vůdčí představitel takzvané nové institucionální ekonomie.
Právě instituce jsou podle Northa zcela zásadní pro rozvoj civilizace, pro ekonomický růst. Proto, že snižují ryzí nejistotu a vnášejí do společnosti řád. Instituce jsou přitom všeobjímajícím označením jak pro formální pravidla (ústava, zákony, regulace), tak pro neformální omezení (konvence, normy chování), a odrážejí víru či přesvědčení lidí. Jsou tudíž utvářeny na podkladě jazykového a kulturního dědictví daného národa – ať už toho z fáze mytické (mýty, náboženská tabu, předsudky), či teoretické.
Zde je třeba hledat kořeny enormních rozdílů ve vyspělosti a bohatství jednotlivých států a národů.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
