Rozpočtové deficity vypadají stále poměrně bezútěšně. I v příštím roce má státní rozpočet hospodařit se schodkem až 230 miliard korun. Vládní politici tvrdí, že ke to zhusta kvůli prudkému navýšení mandatorních výdajů, k němuž došlo ještě za minulé vlády, během covidových let. Ne snad, že by k nárůstu mandatorních výdajů nedošlo. Jenže těžko v nich spatřovat hlavního viníka současných deficitů. České veřejné rozpočty totiž lze vyrovnat „jedním tahem“. A sice zásahy výlučně v ne-mandatorní oblasti. K vyrovnání českých veřejných financí totiž stačí vrátit zdanění superhrubé mzdy, jak platili před rokem 2021, a obnovit elektronickou evidenci tržeb, jak platila před covidem, tedy před rokem 2020.
To není volání po znovuzavedení těchto dvou opatření. To je demonstrace, že za současnými deficity nejdou olbřímí mandatorní výdaje typu neúnosně nabobtnalých důchodů. Ostatně, podívejme se na čísla blíže.
Hypotetický návrat superhrubé mzdy a EET by v příštím roce veřejným rozpočtům přinesl dodatečných zhruba 147 miliard korun, jak dále přiblížíme. Spolu s předpokládaným přebytkem krajů a obcí ve výši 90 miliard korun to činí hned 237 miliard korun. Schodek státního rozpočtu má přitom v příštím roce, jak víme, činit 230 miliard korun.
Vraťme se zpět do roku 2021. Podle Národní rozpočtové rady tedy 2021 zrušení superhrubé mzdy připravilo státní rozpočet o zhruba 58 miliard korun, což v cenách roku 2025 bude přibližně 77 miliard, při předpokládané inflaci činící letos a v příštím roce mírně přes dvě procenta (což je v souladu s prognózou ministerstva financí). Další nárůst výnosu obnovené superhrubé mzdy by zajistil ekonomický růst, který má letos vykazovat mírně přes jedno procento, v příštím roce pak lehce přes 2,5 procenta. S ním související růst mezd při zachování nízké míry nezaměstnanosti by roku 2025 zvýšil výnos z obnovení superhrubé mzdy pro státní rozpočet na zhruba 90 miliard. Připomeňme, že například loni rostlo inkaso daně z příjmu fyzických osob o přibližně osmnáct procent, letos pak stoupá – ovšem i kvůli dopadům konsolidačního balíčku – o nějakých sedmnáct procent.
O dalších 30 miliard korun přišly kvůli zrušení superhrubé mzdy v roce 2021 obce a kraje. V cenách roku 2025 a při zahrnutí efektu ekonomického růstu mezi lety 2021 a 2025 se tak v příštím roce bude jednat o 47 miliard korun.
Sečteno, podtrženo, znovuzavedení superhrubé mzdy by veřejným rozpočtům v příštím roce přineslo dodatečných přibližně 137 miliard korun. Z toho tedy státnímu rozpočtu zhruba 90 miliard a obcím a krajům 47 miliard korun. Schodek státního rozpočtu by se tudíž smrskl z nyní plánovaných na 140 miliard. Realisticky by tak státní rozpočet v příštím roce hospodařil se schodkem 135 miliard (při předpokladu, že nebude naplněn maximální limit schodku).
Obce a kraje by tedy měly k dispozici navíc 47 miliard korun. Letos v polovině roku hospodařily s přebytkem zhruba 83 miliard korun. Lze předpokládat, že ke konci letoška budou v přebytku přibližně 90 miliard korun. Vždyť loni v polovině roku vykazovaly přebytek 61 miliard, ke konci roku 2023 pak už přibližně 72 miliard. Předpokládejme dále konzervativně, že stejný předpokládaný přebytek jako letos vykáží i v roce 2025. Tedy 90 miliard korun. Pokud by navíc měly k dispozici výnosy z obnovené superhrubé mzdy, tedy oněch 47 miliard, vykáží roku 2025 přebytek 137 miliard korun.
Dohromady by tak státní rozpočet a rozpočty krajů a obcí vykazovaly v příštím roce zhruba vyrovnané hospodaření, neboť schodek státního rozpočtu (135 miliard) by kompenzovaly přebytkově hospodařící kraje a obce (s přebytkem v souhrnu 137 miliard korun). Schodek hospodaření zdravotních pojišťoven, další součásti soustavy veřejných rozpočtů, který má letos činit zhruba osm miliard korun, by výsledek hospodaření veřejných financí stáhl do mírně záporného pásma kolem minus pěti až deseti miliard korun.
Pokud připočteme nějakých zhruba deset miliard korun, které by roku 2025 veřejné kase mohlo vynést hypotetické obnovení EET, zůstávají tuzemské veřejné rozpočty – tedy celkové veřejné finance ČR – pro příští rok nejen vyrovnané, ba v mírném přebytku několika jednotek miliard korun.
České veřejné finance by tedy mohly být vyrovnány, ba v mírném přebytku, i při úplně stejném dosavadním vývoji mandatorních výdajů. I když se často vina za stávající schodek svaluje právě na prudký nárůst mandatorních výdajů, v praxi prakticky nezvratitelný, jejich podíl na HDP činil roku 2014 zhruba 21 procent HDP; a v roce 2022 činily opět 21 procent HDP, jak plyne z dat ministerstva financí. Podíl mandatorních výdajů na HDP se tudíž mezi lety 2014 a 2022 prakticky nezměnil. Přestože mezitím došlo k demografickému zestárnutí tuzemské populace, které zvýšilo nároky na mandatorní výdaje například v oblasti starobních penzí, jež jsou suverénně největší výdajovou položkou státního rozpočtu.
Navrácení superhrubé mzdy by znamenalo ztrátu tváře, definitivní přiznání porážky, jedné vládní strany, která její zrušení ještě v opozici pomohla prosadit. A říkala přitom, že její zrušení vykompenzuje škrty ve výdajích – na něž ale ve slibovaném rozsahu nikdy nedošlo. Pročež právě se nynější deficit svádí na údajný prudký růst mandatorních výdajů z doby působení minulé vlády či vlád, a nikoli na nedodržení slibu dostatečných škrtů v podání vlády současné.
Mandatorní výdaje nejsou hlavní problém, tím je obava ze ztráty tváře Česko mohlo již příští rok hospodařit vyrovnaně, aniž by... více
Fialova ale vláda vytvoří celkově o zhruba 320 miliard větší dluh než předchozí vláda Babišova, i proto, že v příštím roce... více
Takže Fialova vláda má stejný prostor k ozdravení veřejných financí jako vlády před deseti lety, přesto vykazuje schodek dvojnásobný Často slýchaným... více
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
