Letos 24. dubna kolem poledne jsem psal na Twitter: „Úspěch! ČR má čtvrté nejzdravější veřejné finance v EU. Nižší veřejný dluh v poměru k HDP mají jen tři země: Estonsko, Lucembursko, Bulharsko.“ Ministerstvo financí mě ale večer trumflo – a vydalo zprávu, že Česko má „druhé nejlepší veřejné finance v EU“.
Ekonomický nobelista Ronald Coase řekl, že když čísla mučíte dost dlouho, doznají se. Ten den, kdy Eurostat zveřejnil vstupní srovnatelná data za celou EU, musely být steny týraných čísel slyšet z budovy ministerstva v Letenské snad až v Nerudovce. Trýznitelé dosáhli svého, čísla se krátce po osmé doznala: když ze čtveřice zmíněných zemí vypustíme ty, které loni dosáhly horšího rozpočtového salda v poměru k HDP než Česko, zbývá nám jen Lucembursko.
Jsme tedy vážně druzí hned po velkovévodství?
Pokud věříme, že atlet, který v běhu na pět kilometrů obsadí čtvrté místo a v běhu na sto metrů šesté, skončil celkově druhý, pak ano, jsme druzí (pět zemí mělo loni nižší rozpočtové saldo než my). Jen Lucembursko nás v obou disciplínách předběhlo.
Jenže žádná medaile za kombinovaný výkon na sto metrů a pět kilometrů se zpravidla neudílí. Stejně tak nemá smysl kombinovat výkon našich veřejných financí v krátkém a dlouhém časovém úseku. Výsledek rozpočtového salda je jako výsledek sprintu, jde o roční záležitost. Řecko, stále na pokraji státního bankrotu, loni vykázalo lepší rozpočtové saldo v poměru k HDP než my a bylo jednou z těch pěti zemí, která nás ve sprintu předběhla. O zdraví veřejných financí mnohem lépe vypovídá výše veřejného dluhu v poměru k HDP, neboť je výsledkem běhu na delší trať. Řecko s dluhem ve výši 179 procent HDP obsazuje v EU beznadějně poslední příčku.
Na ministerstvu financí se tedy zjevně nezastaví před ničím, ani před mučením nebohých čísel, jen aby v předvolebních měsících marketingově prodávali svého šéfa. Přitom zbytečně přepínají struny. Už sám fakt, že máme čtvrté nejnižší zadlužení v poměru k HDP, je úspěch. Dodejme však, že nejde zdaleka jen o úspěch Babišův. Je to výsledek běhu na delší trať. Pokud bychom měli být objektivní, museli bychom za úspěch poděkovat i Miroslavu Kalouskovi, případně i Eduardu Janotovi, kteří v době finanční krize nedopustili závratný růst zadlužení.
A pokud bychom měli být echt objektivní, museli bychom připomenout, že nad některými postupy ministerstva financí z poslední doby opakovaně pozdvihá obočí MMF. Nedávné hodnocení české ekonomiky jeho experty praví na adresu Letenské toto: „Postupy při řízení dluhu České republiky by měly být zlepšeny. V současnosti kladou přílišnou váhu na krátkodobý výsledek.“ Jinými slovy, fond ministerstvu vytýká přílišnou závislost na krátkodobém zadlužení. Vytýkal ji už loni. Jenže na ministerstvu mají jiné priority: trýznění čísel a marketingové pulírování pana ministra.
Vyšlo v E15.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
