Uh, that´s in the middle of nowhere, to je uprostřed ničeho, utrousil najatý řidič, když mu autor blogu zjevil, že teď se jede do Venus. Zdálo se, že veterán floridských dálnic a silnic, zjevně zvyklý rozvážet beachboye, turisty a mohovité penzisty po plážích Miami a okolí, o té vísce, té „Zapadlé Lhotě“, slyší prvně. Není se ovšem čemu divit.
Tři hodiny svižné jízdy od Miami, uprostřed Floridy, uprostřed nedozírných třtinových lánů nedaleko jezera Okeechobee, je skryto několik stavení, jež se honosí planetárním názvem – Venuše. Stoupenci idejí Jacqua Freska (viz rozhovor) – a není jich na světě úplně málo – patrně mají za to, že tato floridská víska by nakonec svému pojmenování nemusela zůstat nic dlužna, neb Freskův projekt, The Venus Project, jenž k ní katastrálně i podle názvu náleží, nabývá vskutku planetárního významu. Fresco totiž neusiluje o nic menšího než o zásadní proměnu světa, planety. A Venus Project je jakýmsi modelem, prototypem, který zhuštěně demonstruje jeho vize.
„Ty jo, zírám, tohle si ještě dnes pověsím na Facebook,“kroutí nevěřícně hlavou řidič a vytahuje fotomobil. Právě jsme dorazili k bráně areálu Venus Project, tropické oázy, jež je díky palmám a jezírkům, z nichž tu a tam vykoukne krokodýl, tak nesourodá s těmi monotónními lány cukrové třetiny, které nás svíraly celou cestu až z Miami.
Ve šťavnaté zeleni téhle oázy vystavěl Fresco deset nevelkých přízemních budov, které na sebe upozorňují nejen svojí čistou, zářivě bělostnou barvou, nýbrž zejména futuristickým vzezřením. Klíčovou vizí Jacqua Freska je totiž ta o ekonomice založené na přírodních zdrojích, jež je udržitelná, šetrná, co se týče energií, v níž jsou i města a sídla stavěna taktéž udržitelně, šetrně a efektivně prostřednictvím pokročilé automatiky. V ekonomice založené na přírodních zdrojích neexistují peníze – zdroje jsou totiž k užití rozdělovány rovněž prostřednictvím automatiky, prostřednictvím počítačů. Jde tak vlastně o tržní ekonomikou zbavenou trhu, který je nahrazen stroji – Fresco předpokládá, že počítače nesledují tupě ziskový motiv, nejsou korumpovatelné, a proto bude bezpeněžní ekonomika, již mají řídit, mnohem efektivnější než ta stávající.
Ve svých pětadevadesáti letech je zakladatel Projektu Venuše stále vitálním pamětníkem druhé světové války. Připomíná, že na jejím začátku měly Spojené státy k dispozici pouhých šest stovek opravdu kvalitních bojových letadel. Zakrátko však již země byla s to dodat 90 tisíc takových strojů. „Měli jsme snad na tento nárůst výroby na začátku války dost peněz, dost zlata?“ ptá se Fresco, aby si vzápětí odpověděl: „Neměli. Disponovali jsme však dostatkem zdrojů, abychom ty letouny mohli vyrobit v takovém množství a válku vyhrát. Naneštěstí se takto uvažuje jen během válek.“
Fresco prostě míní, že bezpeněžní ekonomiku, jež bude stavět čistě na zdrojích, které má daná země k dispozici, lze provozovat i v období míru, jak se ostatně už někdy od druhé půle sedmdesátých let snaží demonstrovat. Prý pavědedecky až utopicky, míní jeho kritici, jichž též není úplně málo – za branou oné venušské oázy.
Lukáš Kovanda, Venus, Florida
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
